Norské dřevo

Vypráví o mladém Japonci jménem Tóru Watanabe a jeho vztazích převážně s několika osudovými ženami. Ať už tajuplná nevyrovnaná Naoko, či živelná a rozpustilá Midori, obě pro Tórua mnoho znamenají a těžko by si dokázal představit život bez nich. I když nakonec bude částečně muset.

Norské dřevo

Japonské romány se velice liší od těch západních, je to dáno celou filozofií Východu. Jsou mnohem více zaměřené na city a intuici, prostupuje je aura tajemna a jakýchsi mlhavých příznaků. Nemají jasný začátek ani konec, Haruki Murakami se zaobírá jen nejasně vymezeným časovým úsekem bez zvláštního důvodu.

Přesto jsou ale i pro nás, "obyčejné" Evropany, velice čtivé a působivé. Může za to částečně nádech exotiky japonské kultury, částečně neobyčejný děj, na jehož pozadí se odehrávají úvahy o životě, smrti a jejím místě v životě každého z nás, částečně skvěle prokreslené postavy, které vám na dlouho ulpí v mysli. Tóru, Kizuki, Nagasawa, Naoko, Midori - za všemi těmito zvláštně znějícími jmény si po přečtení Norského dřeva představíte naprosto konkrétní a výjimečnou postavu.

Norské dřevo je román vhodný pro čtenáře každého věku, nejvíce si z něho ale odnesou zejména čtenáři starší - řekl bych nad 40 let, kteří již mají dostatek životní zkušenosti. Některé věci - a smrt k nim bezesporu patří - totiž nelze jen pochopit jaksi "z dálky", člověk si ji musí prožít.

Pro ty mladší je to ale stále špičkový román.

autorem recenze je Pavel Králíček

Norské dřevo

Hlavní hrdina je pro autora typický: mladý muž, introspektivní, svérázný, důsledně čestný směrem k sobě i k ostatním. Není to ale nijak plochá postava, vede bohatý vnitřní život a zvenku to také není typický svatoušek. Nebojí se neobvyklých prostředí a osobností, ale ani vztahů na jednu noc. O svých zážitcích ovšem přemýšlí, a dovede si zpětně ujasnit, co mu dává či nedává smysl. To je asi to hlavní, co jsem na tomto hrdinovi ocenil.

Vyprávění má volné, přirozené tempo a působí velice civilně. Možná proto mi při jejím čtení připadalo zvláštní, že právě tato kniha způsobila prudký nárůst autorovy popularity (tak prudký, že ho samotného údajně zaskočil). Prostředí jsou důvěrně známá každému obyvateli města – kavárny, malý obchod s knihami a časopisy, vysokoškolské posluchárny, nemocniční pokoj, kolej, bary...  Možná proto není vůbec problém se do děje vžít a procházet se v nich spolu s hlavní postavou, dívat se z okna na známé obrysy, dělat každodenní obtížná i neobtížná rozhodnutí.

Hlavním motivem jsou ale nepochybně vztahy – touha, láska a přátelství se v příběhu mísí s otázkami etiky, svědomí a osobních priorit stejně důkladně, jako v reálném životě a nalézt správnou odpověď je mnohdy nesnadné. Autor má dar vykreslovat složité lidské osobnosti aniž by se ztrácel v dlouhých popisných pasážích. A hlavní hrdina si i v nejvypjatějších obdobích umí vážit zdánlivých maličkostí, jako je stará kytara, právě uvařené jídlo či hraní si s toulavou kočkou. Čtení této knihy mi pomáhalo, i když jsem řešil některá vlastní každodenní dilemata. Proto bych ji rád doporučil ostatním čtenářům. Je to přístupná, a zároveň svérázná a podnětná knížka.

autorem recenze je M. Fixl