Milionář z chatrče

Pocházíte z indické rodiny právníků, největší mumbajský slum, kde se příběh kluka z chatrče odehrává, ani moc neznáte. Kde jste našel inspiraci pro tak autentickou knihu?

Jsem vášnivým vyznavačem znalostních soutěží, fascinují mě „otázky za milión dolarů“. Chtěl jsem napsat o soutěži „Chcete být milionářem?“, ale pořád jsem nemohl přijít na to, kdo bude můj soutěžící. Pak se v Anglii strhl skandál s plukovníkem britské armády, který vyhrál milión liber a byl obviněn z toho, že při hře podváděl. Říkal jsem si, že když může být někdo tak vzdělaný a vážený obviněn z toho, že svoje znalosti jen dovedně předstírá, proč ne obyčejný kluk?

Před dvaceti lety byste tuhle knihu napsat nemohl.

Jiště, do našeho života vtrhla moderní technologie, která je ve své podstatě nesmírně demokratická. Svět už není o tom, že my vzdělaní víme, zatímco čištiči ulic, uklízečky a myči nádobí nevědí nic. Dnes už není důležité, odkud člověk pochází, ale kam míří. I když se člověk narodil ve slumu, neznamená, že tam musí umřít. Díky počítači a mobilu má stejný přístup k informacím jako boháč s knihovnou plnou slovníků.

Díky vám se Bollywood konečně smísil s Hollywoodem, na oscarové ceremonii byly dokonce obě děti z mumbajského slumu, které ve filmu hrají. Snímek ale v Indii vyvolal nesouhlas, nepokoje. Jak se s tím vyrovnáváte?

Lidé mi vyčítají, že jsem napsal chudinské porno. Nechci vyvolávat kontroverze, ale nestydím se za ten námět, film vryl současnou Indii do světového povědomí a to je strašně důležité. Vynikající scenárista Simon Beaufoy, který je mimo jiné autorem scénáře k filmu The Full Monty, můj román rozšířil, přidal silný milostný motiv, ale princip knihy zůstává. Film je taky o přežití, o naději, o tom, že i chudák může změnit svět. Zásadní na příběhu není ono „z chatrče“, ale ono „milionář“. Ten příběh není o třetím světě; je o celém světě.

Napadlo vás někdy, jak daleko se váš příběh dostane?

Nenapadlo to ani nikoho z tvůrců filmu, vždyť Milionář stál jen patnáct miliónů dolarů, což je na hollywoodské poměry směšná částka. Byl natočen celý v Indii, pouze s indickými herci, nejdřív ani nemohl najít distributora. Měl vlastně stejný osud jako jeho hlavní postava: společnost Warner Inde pendent ho málem chtěla dál jen na DVD, režisér Danny Boyle se na poslední chvíli domluvil se společností Fox Searchlight a ta se rozhodla, že si Milionáře vezme pod křídla.

Jak stihne indický kariérní diplomat napsat prvotinu, která se stane světovým bestsellerem?

Před pár lety jsem pracoval v Londýně a moje žena i oba synové odjeli domů, do Indie. Měl jsem dva měsíce jen pro sebe. Nezmíral jsem touhou stát se spisovatelem, byl jsem jen zvědavý: mám v sobě taky ukrytý příběh? Možná mě k tomu inspiroval i Londýn, ráj literatury. Kniha byla hotová za dva měsíce.

Kdyby rodina neodjela domů, nic byste nenapsal?

Určitě ne, hrál bych se syny počítačové hry a koukal na vědomostní soutěže.

Jak jste pro knihu našel vydavatele?

Napsal jsem pár kapitol, když mě napadlo, že asi nemá cenu pokračovat do šuplíku. Oslovil jsem deset nakladatelů, které jsem si našel v londýnském telefonním seznamu, ani jeden se neozval. Pak jsem na webu našel jedenáctého, ten zavolal hned. Přijel za mnou z Oxfordu do Londýna a řekl, ať prý to dopíšu, že se postará o publicitu. Teprve později jsem se dozvěděl, že jsem byl jeho úplně prvním klientem.

Vaše v pořadí druhá kniha, Six Suspects (Šest podezřelých), která vyšla loni v srpnu, bude prý také převedena do filmové podoby, je to tak?

Práva ode mne před pár týdny koupila BBC, momentálně jsou věci v pohybu, na filmovém scénáři bude pracovat jeden slavný scenárista, ale bohužel zatím nesmím prozradit jeho jméno.

Píšete další, v pořadí třetí román, který se nebude odehrávat v Indii. Jako diplomat jste pracoval ve Washingtonu, Londýně, Istanbulu, Etiopii, v červenci opustíte post nejvyššího komisaře Indie v Jižní Africe. Není už čas práce na ambasádě nechat?

Kdepak, copak jsem Rowlingová? Prodávám snad padesát miliónů knih? Svou práci dělám dvaadvacet let, baví mě, dává mi pocit svobody. Kdybych byl spisovatelem na volné noze, pořád bych si vyčítal, že píšu málo, možná by mi z nervozity i vyschla tvořivá říčka. Při psaní románů pracuji se světem fantazie, v diplomacii s realitou. Ta kombinace se mi líbí. I na Oscary jsem si vzal klasický oblek indického státního zaměstnance, protože to jsem já a nestydím se za to.

Autor: Veronika Bednářová
Zdroj: Reflex str. 12, 26.2.2009

Přidat komentář