Teorie lásky

Miluju Ali Hazelwood, miluju její knihy, miluju obálky jejich knih a co hlavně – miluju její postavy. Překlad dělala Jana Jašová, a to je rozhodně záruka kvality. Teorie lásky je již třetí knihou z řady romanťáren zasazených do vědátorského prostředí, a to je přesně to, co mě na tom šíleně baví. Tentokrát do ní autorka zařadila pár nesmrtelných fyzikálních vtipů a okořenila tak zase příběh o něco víc spešl. Jediná menší výtka jsou snad spicy scény, které mi občas přišly poněkud…hmmm…nooo – kýčovité? Ale asi nic, za co bych dávala hvězdy dolů. Pro mě je Ali přesně ta autorka, která mě pobaví. U jejich knížek se směju nahlas, a to je jedno velké plus. Tentokrát máme jako hlavní hrdinku doktorku Elsie Hannawayovou, která ztělesňuje tvrdou realitu žen i mužů ve vědě. Pracuje jako odborná asistentka, učí snad 150 hodin týdně, odpovídá na stupidní emaily studentů, a za to vše bere tak nízký plat, že s ním není schopná zaplatit ani nájemné. A tak si k tomu všemu, co dělá, najde jako přivýdělek práci tzv. falešné přítelkyně. To znamená, že si ji „najímají“ kluci, kteří potřebují doprovod na nějakou rodinnou oslavu, konferenci, pracovní akci apod. Dost bláznivina, že? Ale co já vím, co se v tomhle světě vlastně děje? Elsie si však zahraje na přítelkyni sympatického, leč osamělého chlapce, jejíž bratr se později ukáže jako ten, který má v rukou celou její budoucnost. Zachmuřený Jack Smith jí vůbec nevěří, pokud jde o její vztah s bratrem. Když pak zjistí, že vůbec není knihovnicí, ale fyzičkou, jeho nasranost se ještě zdvojnásobí. Jenže ho to k ní táhne (jak jinak), sbližují se a díky přijímacímu řízení, kterého se Elsie účastní u něj na katedře, o sobě prozrazují víc, než by na začátku sami chtěli. Autorka skvěle vystihla akademické prostředí a líbilo se mi i zasazení Elsiny nemoci, která dívce komplikuje život nejen sociálně, ale především finančně. A jen tak mezi námi – její matku bych taky srolovala do ruličky a poslala po Vltavě.