Ferda Mravenec

Nakladatel:Knižní klub
Edice:Ferda Mravenec
Jazyk: česky
Pořadí vydání:19.
Počet stran:76
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:167 × 240 mm, 354 g
Více podrobností
Běžná cena: 169 Kč

Sledovat titul
Toto vydání aktuálně nelze zakoupit, protože jej nemáme na skladě, podívejte se na jiná vydání tohoto titulu
Jiná vydání
Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 12.11.2018 18:49

Anotace

Šikovného mravence, který si poradí s prácemi všeho druhu, zapřáhne do kočáru protivného pana Hlemýždě, ochočí si divokého zeleného koníka, uspořádá hostinu pro obrovskou rodinu malých ploštiček, nešťastně se zamiluje a nakonec jen taktak unikne nespravedlivému výprasku, nemusíme skutečně nikomu představovat. Ani popletu Pytlíka, proradnou krasavici Berušku a další postavy z příběhu, který zná každé české dítě.
Nyní knížka vychází v tradiční podobě, upravené podle prvního vydání.

Další verze titulu

Ferda Mravenec 2. vydání
Skladem

Specifikace

Název: Ferda Mravenec

Autor: Ondřej Sekora

Ilustrátor: Ondřej Sekora

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-242-2462-6

EAN: 9788024224626

Objednací kód: -

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Ondřej Sekora - Ferda Mravenec

26.10.2010

Kdo by neznal Ferdu Mravence? Myslím, že Ferdu Mravence snad znají všechny české děti. Je to kultovní dětská postava. Nedávno jsme začali číst našemu staršímu synovi Jakoubkovi před spaním pohádky a i jiné knížky. Nevěděla jsem, co by ho mohlo zaujmout, přeci jenom má teprve 3 roky, ale pak jsem si vzpomněla na Ferdu Mravence. To je ono. A měla jsem pravdu. Začali jsme číst Ferdu Mravence a i když jsme postupovaly pomalu, denně tak půl i méně kapitoly, přeci jenom si Ferdu pamatoval. Ovšem musela jsem mu číst tak, aby viděl na všechny obrázky v knížce. Moc se mu líbily jeho příhody a jeho kamarádi. Nakonec jsme mu nechaly i do pokojíka vymalovat na stěnu obrázek Ferdy Mravence jak jede v kočáře se slečnou Beruškou a veze je zkrocený zelený koník. Vypadá to prostě super.

Odkazy

Je Ferda nejlepší mravenec?

6.6.2012

Ferda Mravenec se dožívá úctyhodného věku. Je mu letos rovných osmdesát pět let. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy připomíná výročí legendární postavičky po celou letní sezónu výstavou Je Ferda nejlepší mravenec? Je věnována nejznámějším dětským knihám, které Ondřej Sekora psal a maloval, nechybí tu ale ani loutky, školní obrazy, fotografie všemožných mravenčích druhů. Protože pořadatelé počítají především se zájmem školních dítek a rodičů se svými ratolestmi, organizují také různé hry související se světem umělcových hrdinů. Datum narození Ferdy Mravence známe na den přesně. Stalo se tak 22. června 1927 v Pestrém týdnu. Počat byl však v Paříži. Jeho duchovní otec Ondřej Sekora tam byl totiž na celý rok vyslán redakcí Lidových novin jako již osvědčený sportovní referent, aby pravidelně dodával denní zprávy, karikatury sportovců, kreslené osmiobrázkové cykly, obrázkové seriály pro nedělní přílohu a také už příspěvky pro Dětský koutek. Mravenec tehdy ještě nebyl pojmenován, ani neměl kolem krku puntíkový šáteček a už podle názvu seriálu - Příhody opilého mravence - můžeme usuzovat, že při jeho kreslení autor na děti zatím nemyslel. Příběh rozvržený do osmi políček perokreseb, provázených legendou, byl ještě hodně podoben příběhům lidí, jaké mohl mladý redaktor předtím slýchat v Brně při povinných referentských návštěvách soudních síní. Zároveň už se v této sérii objevila řada budoucích typických postaviček ze světa trav a lesních palouků - mravenec, světluška, škvoři, jejichž podoba nadále podléhala jen dílčím změnám.

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

O tom, jak se pan Hlemýžď zlobil ještě více a svižník na něj volal: „Co tak utíkáte, strejčku?“

Ach, to bylo ráno překvapení, když se probudil! Hmatal kolem sebe a nemohl poznat, kde je. Když vystrčil hlavu ven, byl už bílý den. Kobylky bzučely, modré a zelené mušky poletovaly, hezcí broučci tancovali, kvítečka se smála – a před kamenem se na slunci leskl hlemýžďův domek. Hlemýžď ještě spal a chrápal, až se mu okna třásla.
Ferdovi se zajiskřilo radostí v očích. „A teď ho potrestám!“ Zavolal na pavouka, který měl vedle na keři pavučinu, zašeptal mu něco a za chvíli se objevil věhlasný provazník mistr pavouk s tlustými provazy. „Stačí?“ ptal se. „Stačí,“ odpověděl Ferda, vzal provazy a rychle přivázal hlemýždě k šípkovému keři, aby mu neutekl.
Nyní hupky, šupky, dupky, rozhodil svůj raneček, vytáhl sekerku a pilku, kladívko a hřebíky. Stavebního materiálu měl dost. Vzal stéblo trávy, točil, točil, točil – a už měl jedno kolečko. Vzal druhé stéblo, točil, točil, točil – a už měl druhé kolečko. A vzal ještě třetí a čtvrtou travičku a měl třetí a čtvrté kolečko.
Načpak čtyři kolečka? Na co jiného než na kočárek! Našel půlku lístkového oříšku, v tom bude sedět, jen co si udělá pěkné sedátko z mechu. Dole navrtal šípkovým trnem dírky a nasadil tam kola. Dvě dírky navrtal také vpředu a nastrčil oje. Do kočárku zapřáhl hlemýždě, jako kdyby to byl nějaký kůň. Pak si udělal bič, odvázal provazy od šípku, naložil svůj raneček a bičem prásk! prásk! do hlemýždě. Nu, to vám všechno udělal v takové rychlosti, že by to očima nedovedla ani včela sledovat. A ta přece má, panečku, na každé straně sto očí!
To byla podívaná! Hlemýžď se probudil a nevěděl, co se s ním děje; vystrčil hlavu, ale dozadu neviděl. Co mu to tluče do ulity? Otáčel se a chtěl to chytit. Ale nemohl. Co honem dělat? Utéci! Dal se do běhu. To víte, jak hlemýžď utíká. A Ferda do něho prásk! prásk!
Ze všech stran brouci se vám začali sbíhat. Přiběhly malé mandelinky, přiběhly berušky, za travou vyhlédl i kovářík a z meze sem přiběhl ve svých sedmimílových botách krasavec Svižník. Všichni se rozesmáli na celé kolo. „To je švanda, hleďte! Hlemýžď si hraje na traktor! A jak se ten mravenec v kočárku naparuje!“
A Ferda se v kočárku opravdu naparoval a dělal na brouky směrné obličeje. Berušky volaly na ty ostatní, aby si vylezli raději na stébla, že je shora lépe vidět. Kovářík dělal před hlemýžděm kotrmelce a Svižník běhal stále okolo a vždycky se ho ptal: „Co tak utíkáte, strýčku, vždyť se všecek udýcháte, já vám ani nestačím!“
Ale to všechno by nebylo nic, kdyby to nebyl viděl ten šibal podšitý – střevlík. Jak se před ním hlemýžď objevil, střevlík se zasmál do vousů, tleskl do dlaní a zavolal zelenou kobylku, šedivého ováda, dva komáry a čmeláka, a ať k tomu něco zahrají.
Kobylka, to se ví, byla hned pro nějakou švandu. Postavila se dopředu s houslemi, za ni dva komáři s klarinety, pak ovád s trumpetou a čmelák s bubnem a spustili: „Bum, bum, bumbumbum, trádrata – trádrata – tramtarata – ratatata…,“ až se to paloukem daleko široko rozléhalo.
To se ví, všichni Broučci se hned seběhli před hudbu a pochodovali do taktu.
Neptejte se, jak se hlemýžď zlobil. Ujížděl přes hory a doly rychlostí hlemýždího rychlovlaku a nakonec se vyšplhal až na vrcholek meze ke hromadě kamení. Což, byla to docela obyčejná hromada kamení, ale Ferdovi se tam nějak líbilo. Rozhlédl se napravo, nalevo, pak vzal pomaloučku svůj raneček a vyskočil tak potichu z vozu ven, že si toho ani nikdo nevšiml.
A hlemýždi poslal pěknou pusu: „Děkuju, pane Hlemýždi, že jste mě sem dovezl.“ Ale rozzlobený hlemýžď nic neviděl a neslyšel a hnal se dále. Ostatní broučci šlapali před hudbou vesele v pochodu. Prý až k rybníku, ale jistě to nevím.


Žánry