Encyklopedie, či přesněji (abychom se drželi podtitulku) „velký obrazový průvodce“ s lakonickým názvem Umění má všechny přednosti (ale i nedostatky) publikací vznikajících v londýnském vydavatelském domě Dorling Kindersley.
Předností je snaha o co nejúplnější uchopení tématu. Od toho se ale odvíjí i nedostatek knihy: někdy je výklad příliš stručný, lakonický, a čtenář přitom touží po větších podrobnostech. Ovšem i tento nedostatek se může změnit v plus: nutí nás totiž k dalšímu studiu, k vyhledávání dalších pramenů, k objevování dalších a dalších komnat vizuálního umění. A takový byl vlastně záměr autorského kolektivu, sestaveného z kunsthistoriků, kurátorů, lektorů dějin umění, badatelů i výtvarných publicistů.
Andrew Graham-Dixon, který řídil tento kolektiv jako tzv. redakční konzultant a který proslul jako kritik a popularizátor umění (pracuje například pro BBC a do některých anglických listů píše pravidelné týdenní sloupky na toto téma) v úvodu píše: „Záměr této knihy je stejně přímý jako její jednoznačný název. Jejím cílem je otevřít běžnému čtenáři tisíc dveří k tisícům různých zkušeností s uměním - a tak učinit svět muzeí a galerií, kostelů a klášterů, chrámů a mešit zábavnějším a přístupnějším. Ti, kteří do ní nahlédnou, najdou množství informací o spoustě významných umělců, od Renoira po Reinhardta, od Michelangela po Damiena Hirsta. Objeví stručné, ale poučné a výstižné charakteristiky různých historických období a většiny stylů. Najdou také řadu krátkých a jasných úvodních textů týkajících se námětů, barvy, kompozice a perspektivy: tedy učebnici se základy gramatiky a slovní zásoby používané umělci po tisíciletí.“
Trochu by nás mohla vylekat ta zdůrazněná „zábavnost“, ale berte to jako úlitbu módnímu slovníku doby. Autoři publikace se nesnižují k nějakým šprťouchlatům za každou cenu, jejich výklad je seriózní. Osvědčí to už ve vstupní kapitole Pohled na umění, která je jakýmsi návodem, jak podrobně „číst“ výtvarné dílo. Ve výkladu o námětu a kompozici se například můžete dozvědět, že to, co je z obrazu vypuštěno, někdy vypovídá o námětu víc než to, co je zachyceno. Také se dozvíme něco o rytmu malby či sochy, o zápletce děje atd. Nenásilně jsou tu vštěpovány poznatky, kterých bude zapotřebí pro další výklad.
Podstatnou část publikace tvoří chronologické kapitoly, které přibližují vývoj umění během 30 tisíc let v přehledných časových celcích. S ubíhajícími staletími se čas vymezený jednotlivým etapám zkracuje. Obsáhla- li vstupní část epochu od pravěku po rok 1400, další části jsou už vyhrazeny jednomu dvěma staletím. Výklad je stručný, ale výstižný, tam kde je třeba, pracuje i s vizuálním detailem. Záběr publikace je celosvětový, mnohé pasáže věnované umění asijskému, africkému či americkému evropského čtenáře překvapí. V mezikapitolách jsou přibližována v několika reprezentativních ukázkách klíčová témata umění - akty, krajina, zátiší, zvířata, práce, válka... Reprodukce se v knize dočkalo na dva a půl tisíce děl. Rozličná velikost obrázků - od celostranných až k drobným jednosloupečným - dodává knize působivý rytmus. Některá díla se pak dočkají i několikanásobného zkoumání detailu.
Umění není v žádném případě kniha jen pro neznalé či málo znalé, kteří ho chtějí poznat. I obeznámený milovník umění si v ní přijde na své. I jemu se otevřou dveře do netušených prostorů.
Chronologický běh ponechal dějinám umění ve své knize Zrcadlo světa i anglický výtvarník, kritik a spisovatel Julian Bell. Už název dává tušit, že tyto „nové“ dějiny umění ( jak praví podtitulek) kladou důraz na vazby mezi společenskou realitou a tvorbou. „Dějiny umění nepovažuji za okno otevřené do jakési nezávislé estetické říše,“ píše Bell v úvodu, „ale spíše za rámec odrážející světové dějiny v celé jejich šíři a složitosti. Vycházím z předpokladu, že změny v uměleckém vývoji nějak reflektují velké změny celospolečenské, technologické, politické či náboženské, byť v pozměněné nebo dokonce převrácené podobě.“ Svůj předpoklad dokládá v následném výkladu množstvím argumentů.
O svém textu autor zásadně hovoří jako o „vyprávění“. Má vlastně pravdu: jeho kniha je čtivá, poutavá, maximálně srozumitelná, nebojí se poetických obratů. „Moje vyprávění nechce být souborem definitivních soudů o uměleckých dílech a dějinách světového umění, ale spíše všeobecným úvodem do tohoto tématu,“ říká Bell s jistou skromností.
Knižní klub, stran 612, MOC 1399 Kč
23.12.2010 Literární noviny str. 37 Nové knihy
Přidat komentář
hanba (Petr , 26.12.2011) Odpovědět
Opravdu? (Christine , 15.6.2012) Odpovědět