Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Přesto by mohl někdo namítnout, že to se to pěkně píše v románu, ale život je o něčem úplně jiném. Naštěstí není! Přesvědčila mě o tom Martina, jinak maminka tří dětí a vytížená pracovnice jednoho nejmenovaného nakladatelství.

Poznaly jsme se na zájezdu. Všimla jsem si jí už po cestě v letadle, kde třímala v ruce velmi tlustou knihu a po celý let četla.

Trochu jsem jí záviděla, protože mně se bohužel ve všech dopravních prostředcích při čtení dělá špatně, takže mi nezbývá než jen tak zevlovat nebo zavřít oči a spát. Říkala jsem si, že je asi vášnivá čtenářka a že se jí na to při první příležitosti vyptám.

Konečně jednou večer při skleničce jsem zavedla řeč ke knihám a milá Martina se mi svěřila, že má s kamarádkami dámský literární spolek. Scházejí se jednou za měsíc, a to už deset let!

Nejdřív četly aktuální novinky nebo knihu, kterou některá z nich vybrala. Pak chtěly jít víc do hloubky, a tak si zvolily téma na rok -třeba italskou literaturu. Letos prý došlo na českou literaturu a pohled na Čechy jako takové.

Vybranou knihu si musí každá z nich obstarat, stačí ale, když si ji vypůjčí v knihovně. Má měsíc na to, aby ji přečetla a mohla pak o ní s ostatními diskutovat. Spolek ale není čistě intelektuální, své místo v něm mají i kulinářské zážitky. Schůzka členek se totiž pokaždé uskuteční u jiné hostitelky a její povinností je zajistit i občerstvení a kávu se zákuskem. Ostatní dámy pak donesou dobré červené víno.

Nedalo mi to, abych se nepodívala na internet, jak to s těmi dívčími či ženskými spolky vlastně je. Hned první mě zaujal svým názvem Spolek prima holek, ale na jeho stránkách jsem našla jen vzkaz jedné z nich, že odstupuje a že určitě budou vědět proč.

A co byste řekli takovému Spolku utrápených snach? Nevím, jestli se někde nějaké utrápené snachy scházejí, ale zrovna tak by se mohly scházet Utrápené tchyně a pak by se spolu vzájemně mohly utkat v nějaké bojovnější sportovní disciplíně - třeba v boxu.

Úplně na konec jsem si nechala spolek, který nemá ve světě vůbec obdoby - První dámský pivní klub. Asi nemusím vysvětlovat, co je jeho bohulibou náplní. Dámy objíždějí pivovary a ochutnávají, ale také se koupou v pivní lázni, a dokonce organizují i volby nejoblíbenějšího piva v České republice.

Bohumil Hrabal by z nich měl jistě radost a řekl by, že dobrá kniha a dobře ošetřená dvanáctka mají k sobě právě tak blízko jako v tomhle mém fejetonku.


27.4.2011  Vlasta

Přidat komentář

Kdo jsou Veselé poutnice?

Skupina žen středního věku, které spojuje společně strávené dětství v oddíle Kruh, se před několika lety rozhodla, že se zase začnou vídat pravidelně jako čtenářský spolek. K názvu spolku se inspirovaly obrazem Jana Zrzavého: Veselé poutnice.

Čtení a diskuze nad knihami je začaly moc bavit. Postupem času přicházely další nápady, co by mohly společně podnikat. Kromě přechodů hor pořádají plesy pro přátele, oslavy, navštěvují divadla a výstavy. A také se společně snaží pomáhat. Proto se rozhodly, že na podporu hospicového sdružení Cesta domů zkusí vydat audioknihu.

Zpočátku se zdálo, že nápad není realizovatelný, ale postupně se jim podařilo získat podporu vydavatelství audioknih Tympanum - v osobě Karla Černoška jako vydavatele i režiséra. Herečka Národního divadla Jaromíra Mílová se ujala role jejich profesorky a trávila s nimi dlouhé hodiny nad textem.

Číst knihu na mikrofon není vůbec jednoduché. Dokonce jim přehrávala jednotlivé postavy a situace, aby si příběh mohly během nahrávání představit před očima. Ke čtení si zvolily román Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, který je zaujal už na první pohled svým názvem. Nejen název, ale i celý příběh tyto přítelkyně krásné literatury opravdu nadchnul. Však je to konec konců znát i z jejich přednesu na nahrávce.

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů je prvním románem sedmdesátileté Mary Ann Shaferové, bývalé knihovnice. O Guernsey se poprvé začala zajímat v roce 1976, kdy ostrov navštívila a nečekaně tam uvázla. Kvůli špatnému počasí nestartovala letadla ani neodplouvaly lodě, a jí se dostala do ruky knížka s názvem Jersey pod okovanou botou nacistického Německa.

O mnoho let později pak napsala svůj román z doby okupace formou dopisů. Nedlouho po uplatnění rukopisu se Mary Ann zhoršilo zdraví, a tak se příprav k vydání díla ujala její neteř Annie Barrowsová, sama též spisovatelka. Mary Ann zemřela v roce 2008, aniž se dočkala prvních výtisků svého románu. Zanechala však nezapomenutelné dědictví - příběh, který oslavuje sílu lidského společenství.

„Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka, se rozhlíží po námětu na svou novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím dopisu dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláčů z bramborových slupek, který během války za neobyčejných okolností založili obyvatelé okupovaného normanského ostrova Guernsey.

Jejich osudy ji natolik zaujmou, že se I rozhodne navštívit je I osobně. Juliet se na ostrově dostane velmi srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu..."

Zajímá vás, jak příběh pokračuje? Případnou koupí audioknihy románu Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů podpoříte hospic Cesta domů.

Aby důvěrně poznaly místa, o kterých četly, vydaly se Veselé poutnice v červenci roku 2012 na ostrov Guernsey. Nachází se na dohled od francouzských břehů, ale je britským územím s vlastní autonomií a bohatou historií, na kterou jsou jeho obyvatelé patřičně hrdí.

„Ostrov jsme projely křížem krážem a navštívily jsme i muzeum okupace, odkud brala autorka knihy inspiraci pro své postavy. Procházely jsme se po útesech, nechaly se provést po sídle La Manor a prošly farnost St. Martin, kde se příběh odehrává. (...) Moc se nám líbily stánky s květinami a zeleninou, názvy domů místo čísel, všude samé květiny a bujná zeleň, divoké útesy s opevněním a písečné pláže," popisují Veselé poutnice.

Z výletu na Guernsey ještě vznikl nástěnný Rodinný kalendář na rok 2013. „Veselé poutnice před pár lety připutovaly a štědře nás obdarovaly. Od té doby vymýšlejí další neotřelé způsoby podpory, zůstávají věrně s námi a dělají i radost sobě," uvedla Martina Špinková za domácí hospic Cesta domů.

VESELÉ POUTNICE je spolek čtenářek, které spojuje láska k literatuře a k přírodě (viz www.veselepoutnice.cz). CESTA DOMŮ provozuje v Praze domácí hospic a věnuje se osvětové činnosti na poli hospicové péče (www.cestadomu.cz).


2.1.2013  Naše rodina

Přidat komentář