Osamělost prvočísel

Nakladatel:Odeon
Edice:Světová knihovna
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:256
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:133 × 207 mm, 392 g
Více podrobností
Běžná cena: 259 Kč

Sledovat titul
Toto vydání aktuálně nelze zakoupit, protože jej nemáme na skladě, podívejte se na jiná vydání tohoto titulu
Jiná vydání
Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 19.11.2018 16:49

Anotace

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Ona se nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků. Mohli by je najít jeden vedle druhého, jen kdyby se dokázali přenést přes traumata z minulosti. Román, prodaný do 35 zemí, se stal r. 2008 italským bestsellerem – 1 milion výtisků.

Další verze titulu

Osamělost prvočísel 2. vydání
Skladem

Specifikace

Název: Osamělost prvočísel

Originální název: La solitudine dei numeri primi

Autor: Paolo Giordano

Překladatel: Alice Flemrová

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-207-1301-8

EAN: 9788020713018

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Osamělost (Jana Sochová , 25.10.2014) Odpovědět

příjemné čtení (****)
Velmi dobrá kniha o společenské izolovanosti a neschopnosti se z ní vymanit. Osamělost zde není důvodem k politování - jak se čtenář prodírá příběhem, postupně zjišťuje, jak destruktivně působí nejen na hlavní hrdiny, ale i na jejich rodiny a všechny, kdo se jim snaží přiblížit.

Skvělé a ponuré (Eva Šamánková , 17.5.2013) Odpovědět

příjemné čtení (****)
Velmi ponurá, smutná a depresivní kniha. Skvěle psychologicky propracované postavy a situace. Návdavkem příjemný autorův vypravěčský styl. Kniha by podle mne mohla sloužit i jako varování rodičům, až jak může skončit dítě, které je v dětství do něčeho extrémně nuceno. U Alice to bylo lyžování, u Mattia nucená a stálá ochrana a přítomnost mentálně retardované sestry. Oba si velmi těžko mohli začít tvořit přirozené dětské vazby. Takže rodiče pozor. Nejen to v nich vyvolalo "osamělost". Řekla bych, že oba byli dosti psychicky nemocní. Ještě teď nevím, jestli mám hodnotit 4 nebo 5. Dám (asi) za 4, protože mě mrzí, že autor nepřisoudil hrdinům (především Alici) třeba jen v náznaku odbornou lékařskou pomoc. Té černoty bylo moc. Bráno z jiného konce významu - skvělá kniha, která může sloužit i jako malý obraz společnosti. Nátlak, šikana, vyloučenost z kolektivu. To vše tady existuje a málokdo tomu věnuje pozornost. Stejně tak zavírání očí rodiči před přáními a problémy svých dětí. Doporučuji.

Osamělost prvočísel (20.11.2009) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Nechápu, proč něco tak krásného na papíře chtějí zvěčnit na filmovém plátně...

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Mattia měl pravdu, dny klouzaly po kůži jeden za druhým jako rozpouštědlo a každý si s sebou odnesl tenoulinkou vrstvu pigmentu z Alicina tetování a ze vzpomínek obou dvou. Obrysy, stejně tak jako okolnosti, tam byly pořád, černé a jasně se rýsující, ale barvy se vzájemně smíchaly, až vybledly do bezvýrazného a jednotného odstínu, do neutrální absence významu.
Roky na gymnáziu byly otevřená rána, která se Mattiovi s Alicí zdála tak hluboká, že se už nikdy nezacelí. Prošli jimi se zadrženým dechem, on odmítaje svět a ona s pocitem, že ji svět odmítá, a uvědomili si, že v tom nakonec není žádný velký rozdíl. Vybudovali si neúplné a asymetrické přátelství, tvořené dlouhými pauzami a spoustou mlčení, jakýsi prázdný čistý prostor, kam se oba mohli vracet a nadechnout se, když je školní zdi sevřely natolik, že už dál nemohli ignorovat pocit, že se dusí.
Pak, časem, rána dospívání srostla. Okraje kůže se k sobě přiblížily nepostřehnutelným, ale nepřetržitým pohybem. Při každém dalším odření se strup odloupl, ale pak se zase tvrdošíjně utvořil, tmavší a tlustší než dřív. Nakonec nová vrstva kůže, hladká a pružná, nahradila tu chybějící. Původně rudá jizva vybledla, až nebyla k rozeznání od všech ostatních.


Žánry