Bojové techniky - Období napoleonských válek 1792-1815

Kamarád položil přátelům dotaz na tuto knihu ve fóru na www.napoleonika.cz Předkládám zde (jen mírně upravenou a krácenou) reakci jednoho účastníka, jehož erudice a soudnost je mimo vší pochybnost a platí pro mne za bernou minci. Jsem přesvědčen, že příspěvek splňuje podmínky recenze. CITUJI: Pan R. mi to laskavě zapůjčil a já to mám tedy nyní jaksi k dispozici a je to děsivost. Začít bych mohl úrovní překladu. Překladatel Bartoň se neobtěžoval tím, že zde jakási literatura v češtině k tématu již existuje, a přichází s vlastní terminologií. Kupříkladu kaprál-furýr se tak stává "hlasatelem" (sic), a nadto je na schématu bitevní sestavy pelotonu francouzské pěchoty špatně postavený, což je samozřejmě problém nikoli překladatelův. Peloton je pro pana překladatele četa, nepochybně podle anglického platoon. (…) Co si pomyslet o větě: "Francie si sice zachovala dřívější palbu po řadách, ale postupně také převzala způsob palby po četách." A co teprve o větě následující: "Méně jasné je, jak účinný byl takový výcvik na úrovni 'školy praporu', která se zabývala manévry celého praporu a dokonce i pluku." (K oběma větám viz níže – body 1, 2.) Při pohledu do seznamu literatury se člověku ježí chlupy v nose. Kromě, s ohledem na téma publikace, zcela absurdních titulů jako "Belagerung und Entsatz von Wien 1683" či "War and the State in Early Modern Europe: Spain, the Dutch republic and Sweden as Fiscal Military States, 1500-1600" nebo dokonce "Columbus' ships" (nekecám!) je to jaksi opřené o knihy, jejichž společným jmenovatelem je zpravidla neskutečné rozpětí - od 16. století do bitvy u Waterloo - a zpravidla je napsali Angličani (první místo patrně obsazuje Peter Paret se svým "Markers of Modern Strategy: From Machiavelli to the Nuclear Age"). Lze mít důvěru v knihu snažící se popsat "bojové techniky období napoleonských válek", jež v seznamu nemá, prosím pěkně, jedinou francouzskou práci? A to nemluvím o "relevantní" francouzské práci, neřkuli nějakém tom primárním pramínečku, že. Na druhou stranu by pak byla kniha ochuzena o stupidity typu, že není jasné, jak úspěšný byl výcvik ve škole batalionu, která se věnovala dokonce pluku. Člověk by tak nějak čekal Guiberta, Jominiho a Clausewitze, že. Co lze opsat z knih, které si autoři vybrali... ? Další bonbón od překladatele: Guiberta autoři zmiňují, vycucali nějaký výcuc - jeho Essai général de tactique, totiž "Obecné pojednání o taktice", nám překladatel překládá jako "Pojednání generála o taktice". Proč autoři o pár řádek výše píší, že dosáhl hodnosti plukovníka a sloužil v "relativně nízké hodnosti"? No protože opisují z opsaného a nějak se jim to pomotalo. Guibert dosáhl hodnosti maréchal-de-camp, pozdější brigádní generál. Zdůrazňují postavení jeho otce, ale zcela pomíjejí značný vliv, který měl syn sám, bez ohledu na "relativně nízkou hodnost". Ani slovo o jeho spolupráci s hrabětem de Saint-Germain, o jeho práci na ordonanci 1776, 1788. A náš milovaný předpis 1791 je tu představen coby "soustava předpisů, které představovaly vyvrcholení téměř jednoho století debat o francouzské armádě Ancien Régime", což je věta, kterou pánové odkudsi opsali, protože o této "soustavě předpisů" sami nevědí nic, natož aby ji kdy měli v ruce. Nepominu ani trapné "l'ordre profonde", což lze přeložit jako "hluboký sestava" - když už chce být někdo učený a používat francouzské výrazy, ať se, probůh, podívá do slovníku, jakého rodu je slovo ordre. Je to jen malý, droboučký, důkaz toho, jak usilovně autoři opisovali od anglických kolegů, protože kdyby měli v ruce sebepovrchnější francouzskou práci o pěchotní taktice, těžko by se jim něco podobného "podařilo". "Jedním z generálů, kteří se rozhodli řídit Guibertovou doktrínou a používat Réglement du 1er Aout 1791..." ... ??? Existoval tedy alespoň jeden generál, který se rozhodl jinak. "Le corps d'armée" - autoři opět přesvědčují čtenáře, že ovládají francouzskou terminologii - je pro ně "administrativní jednotka". Atd., atd. Dozvíme se ještě například, že "plukovní orel představoval ztělesnění císaře" - asi jakože měl císař péra na ocase, těžko říct. Podíváme se na pěknou mapku bitvy u Waterloo, na níž chybí směrová růžice, takže možná někoho překvapí, že Francouzi přicházejí ze severu. Na mapě bitvy u Jílového jsou Francouzi modří, u Somosierry zčervenají, u Borodina jsou také červení, a Bagrationovy fleše nestojí za popisek. Jsou-li Francouzi u Waterloo modří, u "Quatrebras" jsou červení. Pan překladatel skloňuje jméno císařova bratra ve druhém pádu jako "Jeromeho". Bitva u Znojma? „Skvěle“ podaná: "Karlovi se podařilo (u Wagramu) s nevelkými problémy (sic), ale velice spořádaně odpoutat svoji armádu, po dvou dnech těžkých bojů však dospěl k přesvědčení, že válka Páté koalice (1809) je u konce." Bác! Na s. 164 nám autoři nabízejí schéma přechodu praporu tvořeného šesti rotami z linie do čtverce. Ať koukám, jak koukám, podjednotek tam vidím osm. A samozřejmě ani slovo o tom, v jaké armádě tento hloupý manévr používali ..., protože v té FRANCOUZSKÉ nikoli. Že je kartáč označen za šrapnel a šrapnel za "kulový obal s kroužkem sabot", proč ne? ... do koncepce díla to zapadá pěkně. Hrůůůza! Slovo četa je u nás zažité coby podjednotka roty, četa je méně než rota. Ale rota francouzské pěchoty, administrativní podjednotka pluku a batalionu, formuje peloton, tedy taktickou podjednotku batalionu. Přece opravdu nechceme říkat, že rota formuje četu. Já chápu, že to překladateli uniká a že si vybere z nějakého důvodu jeden ze slovníkem nabídnutých výrazů, protože tu problematiku nestudoval a nesetkal se s ní. Jenže terminologie je věc poměrně dosti zásadní, a výcvik a manévry jsou věci dosti exaktní a bez přesné terminologie se v tom okamžitě každý ztratí. K 1) Palba po řadech – možno přeložit do francouzštiny doslova jako "feu par rangs", výraz v příslušném povelu pro palbu po řadech je "feu de rang", palba řadu, a dodává se, zda jde o palbu řadu celého batalionu, nebo po pelotonech. Je to postupná palba třetího, druhého a prvního řadu salvou na povel proti kavalerii. Tvrzení, že si tuto "dřívější palbu" francouzská pěchota zachovala, ale přidala také palbu po četách (feu de peloton), je, vytrženo z kontextu, platné pro první polovinu 18. století, když ovšem palba po řadech vypadala úplně jinak (a také řadů bylo více). Palbu po pelotonech znala, myslím, ještě ordonance 1831, ale v praxi bitevního pole nebyla nasazována nepochybně od sedmileté války. Je pěkná, a to je asi tak všechno. Když chce někdo popsat palbu francouzské pěchoty, musel by si vzít k ruce předpis, a musel by znát něco dalších textů, aby to přehledně nezasvěcenému podal, že. Máme různé palby salvou, palbu dvou řadů, palbu volnou, palbu cestovní, palbu postupovou, palbu ústupovou. Nejpodstatnější palbu dvou řadů nám autoři ve prospěch jakési "novinky" palby po četách zatajili. Ke 2) A pokud jde o tu druhou větu... Autorům je cosi "méně jasné". Ježto hledali detaily problematiky výcviku pěchoty ve škole batalionu předpisu z 1. srpna 1791 v knize o Kolumbových lodích, není se příliš čemu divit. Tím, že se škola batalionu věnuje dokonce "pluku", mají, nepochybně nevědomky, na mysli článek 10 V. části, průchod liniemi, kde ovšem nejde o pluk, ale jednoduše o dva bataliony, přičemž ve většině případů by šlo o bataliony nejen různých pluků, ale brigád ba divizí. Jsem jistě hnidopich. Jakou hodnotu má však vágní a chybná formulace čehokoli, čemu autor vůbec nerozumí? Proč nepíše o něčem, čemu rozumí? Třeba o Pintě a Nině. KONEC CITÁTU.