Na jih od hranic, na západ od slunce

Na jih od hranic, na západ od slunce

Hadžime, muž ve středních letech, je hlavní postavou tohoto románu. Jeho život je hodně poznamenán faktem, že nemá žádné sourozence. V Japonsku je jedináčkovství totiž jako stigma pro někoho, koho společnost ostatních dětí mezi sebe nikdy nepřijme, a tak si Hadžime hledá přátele také v okruhu jedináčků. Souznění nalezne s dívkou Šimamoto, svou spolužačkou. Z jejich vztahu však cítíme víc než jen přátelství. Na povrch totiž prosvítá naprosté souznění a tak trochu i erotická touha. Bohužel se Hadžimeho rodina brzy odstěhuje, a tak přátelství hned potom skončí.

V období střední a vysoké školy je z Hadžimeho cítit laxnost. Má mnoho sexuálních partnerek, ale z jeho krátkých i delších vztahů je cítit, že hledá spíše vztah a spříznění, než jen fyzické spojení.

Po ukončení vysoké školy má Hadžime pocit, že by měl konečně vést klasický život a seznámí se s dívkou Jukiko, jejíž bohatý otec poskytne Hadžimemu kapitál pro založení jazzového klubu. Postupně se vypracovává na úspěšného muže s rodinným zázemím, manželkou a dvěma dětmi. Právě v tomto ustáleném období se však objeví Šimamoto a jemu se docela změní život. Jeho dávná přítelkyně se poté zjevuje v jeho životě ještě vícekrát a pokaždé je opředena jakýmsi tajemstvím. Hadžime si začíná uvědomovat, že chtěl kdysi od života víc a zjišťuje, že jeho společenské postavení, jehož dosáhl takřka bez námahy, ho vlastně ničím nenaplňuje a on se ocitá  před vážným rozhodnutím.

Tato kniha se mi rozhodně nečetla s lehkostí a byla dosti náročná, avšak rozhodně nelituji, že jsem se do ní pustila. Poněkud mě překvapila otevřenými milostnými pasážemi a přemírou emocí, ale také hloubkou myšlenek a donutila mě tak trochu zamyslet se sama nad sebou.

Autorkou recenze je Lucie Horáková