Spisovatelka Yiyun Li (nar. 1972) vyrůstala v Pekingu, odkud v roce 1996 odešla do Spojených států s cílem věnovat se tam výzkumu v oboru imunologie. V Americe už zůstala, ale díky náhodě se z ní nestala vědkyně, nýbrž anglicky píšící spisovatelka. V jednom rozhovoru Li přiznává, že stejně jako pro jednu z postav v titulní povídce z knihy Tisíc let vroucích modliteb znamenal i pro ni nový jazyk osvobození od podvědomé autocenzury spojené s čínštinou. Sbírka povídek Tisíc let vroucích modliteb je jejím prvním vydaným dílem (z roku 2005), v češtině však dříve vyšel její pozdější román Ubožáci, který vypráví osudy lidí krutě poznamenaných čínskou kulturní revolucí. Obě díla sklidila v Americe velkou chválu ze strany kritiků, dvě z povídek byly také zfilmovány.
Hrdinové příběhů obsažených v knize
Tisíc let vroucích modliteb jsou Číňané, ať už žijící v Číně nebo imigranti v Americe. Velkou roli hraje politická situace, ačkoli ve většině povídek není hlavním námětem, tvoří spíše pozadí.
V popředí stojí individuální lidé a jejich více či méně zvláštní osudy, které jsou ovlivněny právě politickými a společenskými poměry v Číně. Hrdiny jednotlivých povídek spojuje nějaká forma životního neúspěchu, za který vlastně ani sami moc nemohou a se kterým se pokoušejí vyrovnat (pokud si jej vůbec uvědomují).
Například hned v první povídce „Nechtěňátko“ se „babička Lin“ bez vlastního zavinění třikrát ocitne na ulici bez zdroje obživy. Díky tomu se však rozvine její intenzivní vztah k dítěti, které se sice na rozdíl od babičky Lin narodilo do zámožné rodiny, ale vlastně je na tom podobně: nikdo je nechce.
V povídce „Po životě“ jde o manželský pár, skrývající před světem svou osmadvacetiletou postiženou dceru, která kvůli tomu nikdy neopustila jejich byt. Paradoxně to však nebyla tato rána osudu, která je odcizila, nýbrž naopak narození zdravého syna deset let poté. Povídka je zachycuje v okamžiku, který by pro jejich vztah mohl být klíčový. Změní se něco? A pokud ano, bude to k lepšímu?
Asi nejpozoruhodnějším kusem je povídka „Nesmrtelnost“, ve které je osud jednoho výjimečného jednotlivce spojen s historií jeho rodného městečka a která je vyprávěna v první osobě množného čísla, jako by vypravěči byli všichni občané onoho městečka. Než se dostaneme k příběhu, jsme zasvěceni do tradice císařských eunuchů, kteří odtud pocházejí.
V samotném příběhu se jedné ženě splní vroucí přání a narodí se jí chlapec s tváří velmi podobnou té diktátorově. Výhody a nevýhody z toho plynoucí do značné míry určují jeho osud.Po diktátorově smrti vyhraje konkurz na diktátorova dvojníka a začne mu život v luxusu. Ani jeho život se ovšem nakonec nedá označit za úspěšný a hrdina si své další směřování sám určí radikálním činem, kterým se přihlásí k tradici svého rodiště a zároveň ji popře.
Ve skvěle napsané povídce „Tisíc let vroucích modliteb“, podle níž se celá sbírka jmenuje a jež ji uzavírá, přijede pan Ši na návštěvu za svou dcerou, která emigrovala do Ameriky. Zatímco se jí snaží vnutit své tradiční představy o tom, jak by se měla jako žena chovat, a naráží na neporozumění z její strany, přichází na to, že velká část jeho života byla přetvářka, kterou oklamal i sám sebe.
V těchto i dalších povídkách sbírky se kloubí jinakost čínské kultury s obecně lidskou rovinou: příběhy jsou pro české čtenáře z hlediska obsahu nezvyklé až exotické, ale jejich nejdůležitější složkou jsou nám dobře známé city a pocity hrdinů. Opakujícími se tématy jsou kromě omezení jednotlivců čínskou společností a politikou (ekonomické problémy, nutnost skrývat homosexualitu, strach během komunistické diktatury a pozdější změna smýšlení, nesvoboda v osobním životě apod.) také neporozumění mezi generacemi, osamělost, odcizení a pocit, že se život moc nevydařil.Jak autorka sama říká, píše o univerzálních lidských pocitech, které jsou vlastní nejen Číňanům, ale i jejím západním čtenářům. V příbězích zároveň není nic úplně jednoznačné — nelze jasně říci, kdo se zachoval správně a kdo špatně, a je těžké odhadnout, co bychom v podobné situaci dělali my.
Povídky jsou poutavé, velmi čtivé a mají příjemně melancholický nádech, který se však nezvrhává v lacinou dojemnost. Pocit nezdaru přítomný v povídkách nevede k zahořklosti, ale mísí se s mírným optimismem, protože postavy se většinou — i když leckdy po drahné době — nakonec odhodlají vzít osud aktivně do svých rukou.Autorka se vyhýbá banálnosti tím, že neříká vše naplno, nechává čtenáře, aby si sami našli spojitosti a domysleli významy jednotlivých epizod. K atraktivitě povídek přispívá jednoduchý jazyk bez zbytečných kudrlinek, který působí lehce a přirozeně i v českém překladu Ladislava Šenkyříka.
Možná je to ale právě tato lehkost, která textům trochu ubírá na síle a způsobuje, že na nás osudy hrdinů nezapůsobí tak silně, jak by mohly. Přesto je sbírka Tisíc let vroucích modliteb velmi podařenou prvotinou, která své čtenáře potěší a obohatí.
10.5.2011 Host
Přidat komentář
Pokračování (Jana Klaban , 22.9.2011) Odpovědět