Ve svém bestselleru Svět podle Garpa proměnil americkou současnost do mrazivé grotesky. Jeden z nejúspěšnějších amerických autorů současnosti John Irving je dobře známý i v Čechách, kde mu vyšly překlady snad všech knih. Též Oscarem oceněný scénárista slaví 2. 3. 2012 sedmdesátiny.
Jeho dar výjimečného vypravěče a smysl pro kombinaci reality a absurdity zazářil naplno ve čtvrtém románu
Svět podle Garpa, který zbavil
Irvinga finanční závislosti a rozpoutal "garpomanii". Mnohovrstevný a dějově spletitý příběh je plný kuriózních situací a postav. Hlavní postava, průměrný spisovatel T. (technik) S. (seržant) Garp, který úzkostlivě střeží štěstí a bezpečnost své rodiny, se stal hrdinou své doby - a mládež jej vzývala třeba tričky s nápisem Věřím v Garpa.
Svět bizarních a jímavých hrdinů už
Irving od té doby neopustil: ať už to je nekonvenční rodinka Berryů z
Hotelu New Hampshire, nalezenec z
Pravidel moštárny, malý velký muž s prorockými schopnostmi v
Modlitbě za Owena Meanyho, sběratel vzorků trpasličí krve v
Synovi cirkusu či televizní reportér s ukousnutou rukou ve
Čtvrté ruce (2001).
Tímto způsobem se Irving vyslovoval a vyslovuje k aktuálním tématům, kupříkladu k válce ve Vietnamu, potratům či falešné realitě médií. Literární kritika však už chvíli mluví o námětové vyčerpanosti autora, který neumí krátit, vykrádá sám sebe a vrší čím dál samoúčelnější a vykonstruovanější zápletky.
John Winslow Irving se narodil 2. března 1942 v Exeteru ve státě New Hampshire. Byl učitelské dítě, ale slabý student. Ve škole propadl z latiny a matematiky kvůli dyslexii. Pro případ nečekaných písemek při sobě
Irving dokonce nosil seznam slov, ve kterých nejčastěji chyboval. "Prohrával jsem; musel jsem tedy dřít víc než ostatní - ve všem. Jestliže se moji spolužáci naučili úkol z dějepisu za hodinu, já jsem si na něj vyhradil hodiny dvě nebo tři," vzpomíná v autobiografii
Imaginární přítelkyně.
Přes potíže se čtením si našel cestu k literatuře, miloval
Charlese Dickense, na kterého v mnohém navazuje. A v Exeteru objevil i svůj další celoživotní zájem - zápasení, který se objevuje i v jeho knihách.
Vypracoval se na celkem slušného sportovce, byť nejvyšších met nikdy nedosáhl. "Talent se hrozně přeceňuje. To, že nejsi nijak zvlášť nadaný, ještě nemusí znamenat, že toho máš nechat," povzbuzoval ho trenér a touto radou se
Irving řídil i ve psaní.
Na univerzitě v New Hampshire se přihlásil do kurzů tvůrčího psaní, později se vypravil na rok do Vídně, kde nalezl materiál k prvnímu románu
Svobodu medvědům. Tak vznikl příběh dvou rozčarovaných studentů vídeňské univerzity Hannese a Siggyho, kteří s motorkou Royal Enfield brázdí rakouským venkovem a spřádají plán, jak vypustit zvířata z vídeňské zoo.
V té době už
Irving sám začínal učit tvůrčí psaní a působil jako trenér zápasu: "Ani to, že jsem musel být v tělocvičně, ani hodiny strávené cestováním v autobusu na turnaje neubraly nic spisovatelské části mého já - naopak, zápasení bylo útěkem od psaní."
Až do roku 1978, tedy po dobu, co psal své první čtyři romány, měl celodenní zaměstnání. S první ženou Shylou Learyovou má syny Colina a Brendana, nyní žije s druhou manželkou Janet, která je matkou nejmladšího syna Everetta a
Irvingovou literární agentkou.
Oscarem oceněný scénář k adaptaci díla
Pravidla moštárny korunoval tažení
Irvingových knih na stříbrné plátno. Zfilmovány byly i romány
Svět podle Garpa,
Hotel New Hampshire a
Modlitba za Owena Meanyho.
"Mám své publikum, a tak se nemusím o recenze moc starat," tvrdí
autor, jehož fanoušci mají na internetu stránku nazvanou Irving is God.
29.2.2012 Zpravodajství ČTK, Jitka Bojanovská
Přidat komentář
