Kykyryký, dobrý den! - Pohádky o kohoutkovi a slepičce

Anotace

Ukázka z textu

Jak doběhli cizího kohouta

Brzy ráno se kohoutek probudil. Už se chystal, že zakokrhá jako obvykle. Vtom se na dvorku ozvalo mocné:
„Kykyryký!“
„Kohoutku, slyšíš?“ zvolala slepička. „Někdo kokrhá na našem dvorečku!“
Kohoutek vyběhl ven.
Na dvorku stál cizí kohout. Rozhlížel se, jako by mu dvorek patřil. Už se chystal znovu zakokrhat.
„Co si to dovoluješ kokrhat na mém dvorečku!“ rozkřikl se kohoutek.
„Dvorek teď patří mně! Teď tu budu kokrhat já!“ oznámil cizí kohout.
„Tak to ne!“ zvolal kohoutek.
Kohoutek si bojovně načepýřil peří.
Cizí kohout si taky bojovně načepýřil peří.
„Běž si kokrhat na svůj dvorek!“ křikl kohoutek.
„Nepůjdu! Mně se tu líbí!“ křikl cizí kohout.
Už to vypadalo, že se do sebe pustí.
Slepička se mezi ně vrhla.
„Tady se nebudete prát, kohouti!“ zarazila je.
Kolem už přihlíželi pejsek, kočka a husa. Na lípu usedl kos.
„Tady se mi líbí, tady budu kokrhat!“ znovu opakoval cizí kohout.
„Jen si tu kokrhej,“ řekla slepička. „Stejně tě nikdo neuslyší.“
„Taky že zakokrhám!“ křikl cizí kohout na slepičku.
„Zakokrhám!“ křikl na kohoutka.
„Zakokrhám!“ křikl na pejska, kočku a husu, „protože tenhle dvorek teď patří mně!“
Cizí kohout se postavil doprostřed dvorku. Vítězně se rozkročil a zakokrhal.
Slepička se významně rozhlédla a zeptala se:
„Slyšeli jste, že by tu někdo zakokrhal?“
„Já zaslechnu i nejtišší zapísknutí myšky,“ prohlásila kočka. „Ale kokrhání jsem neslyšela.“
„Já o žádném kokrhání taky nic nevím,“ přidal se pejsek. „Slyšel jsem jen cvrlikání vrabců.“
„Cože? Cože? Tady někdo kokrhal?“ divila se husa.
„Naposledy jsem slyšel kokrhání včera ráno,“ oznámil kos.
Slepička se otočila k cizímu kohoutovi.
„Nikdo tě neslyšel. Na našem dvorečku totiž slyšíme jen kokrhání našeho kohoutka.“
Cizí kohout se docela zmenšil. Už se nenaparoval. Už si nečepýřil peří.
Kohoutek vyskočil na špalek. Vypjal se, natáhl krk, zavřel oči a zakokrhal.
„Ano! Ano!“ volala zvířátka. „Teď jsme slyšeli kokrhání. To byl náš kohoutek!“
„Však já se zítra ráno vrátím! Však já vám ukážu, kdo bude kokrhat na tomhle dvorku!“ vztekle sliboval cizí kohout a mazal pryč.
Kohoutek seskočil ze špalku a prošel se po dvorku.
„To by tak scházelo, aby na mém dvorku kokrhal cizí kohout. Tady budu kokrhat jenom já!“ oznámil všem.
„No a je to,“ prohlásil pejsek. „Kdyby cizí pes chtěl zabrat můj dvorek, taky bych ho hnal.“
„Já bych se taky nenechala vyhnat nějakou cizí kočkou z mého dvorečku,“ přidala se kočka.
„Tak, tak, tak,“ přisvědčila husa.
Večer se přeci jen kohoutek starostlivě zeptal slepičky:
„Myslíš, že ráno přijde cizí kohout?“
„Myslím, že nepřijde. Ta ostuda mu už jednou stačila,“ uklidňovala ho slepička.
„Jestli přijde, pozná, jak se umím prát,“ kasal se kohoutek.
Druhý den brzy ráno se kohoutek probudil. Chvilku naslouchal, zda se ze dvora ozve hlas cizího kohouta. Ale bylo ticho. Kohoutek vyběhl ze stodoly a radostně zakokrhal:
„Kykyryký!“
Všichni na dvorku věděli, že právě jejich kohoutek oznámil ráno.