Muž a dvě ženy

1913 - Rabíndranáth Thákur: Gítáňdžáli
Gítáňdžali je sbírka básní v próze, které čtenáři zjevují hnutí duše a mysli, jež v sobě objevuje, byť je nedokáže sám pojmenovat. Jsou plné skutečné lásky mezi duší a veškerenstvem, kterou může vyznávat křesťan, hind i ateista. Nutí člověka k poznávání sebe sama, k odvaze najít sílu k realizaci a uplatnění.

ODEON 2000





1907 – Rudyard Kipling: Klamné svítání
Výbor z povídek prvního anglicky píšícího nositele Nobelovy ceny za literaturu.

ODEON 2000







1920 – Knut Hamsun: Mystérie
Román Mystérie patří k nejzávažnějším dílům rané autorovy tvorby. Hlavní postava, Nagel, šarlatán a podivín, se jednoho dne vynoří v norském maloměstě, spáchá tu množství výstředností a vzápětí zmizí.

ODEON 2000





1949 – William Faulkner: Divoké palmy
"Kniha jako celek představuje dva typy lásky" - tak se vyjádřil Faulkner o svém románu, který je spojením dvou příběhů a zároveň jakousi dvojstudií lásky a odpovědnosti. Divoké palmy se vymykají Faulknerovu "yoknapatawphskému" cyklu románů z amerického Jihu.

ODEON 2001





1962 – John Steinbeck: Zima úzkosti
Hrdinou románu, odehrávajícím seve Spojených státech na začátku 60. let, je malý člověk na malém městě - Ethan Hawley, chudý prodavač v potravinářském obchodě. Podněcován svou rodinou touží po bohatství, a rozhodne se jít cestou nepoctivosti, cestou, kterou kráčejí všichni ostatní.

ODEON 2001





1988 – Toni Morrisonová: Láska
Nebetyčná sláva podniku, vyhlášeného mezi černošskou klientelou po celém atlantickém pobřeží, vzala dávno za své a letovisko pohltil nemilosrdný oceán času jako mušle, které odtud pravidelně unášejí nenasytné vlny. Klan Coseyových patřil ovšem k černé honoraci, a tak klepy o něm nevymizely z všední konverzace místních obyvatel ani po půl století.

ODEON 2005, počet stran: 208, MOC 229 Kč





1991 – Nadine Gordimerová: Poutníci
Román Poutníci je předně krásným milostným příběhem mezi ilegálním imigrantem, který se bojí, že bude opět vyhoštěn z další země, a dcerou bohatého obchodníka, která se snaží vymanit z privilegovaného prostředí, jímž pohrdá. Ona je běloška, on Arab z chudé muslimské rodiny.

ODEON 2004, počet stran: 256, MOC 229 Kč





1993 – Toni Morrisonová: Šalamounova píseň
Šalamounova píseň je v pořadí třetí knihou známé americké černošské spisovatelky; román vyšel roku 1977 a přilákal pozornost nejen kritiky, ale i značného počtu čtenářů. Celou knihou prostupuje jeden ze základních motivů autorčina díla - hledání černošské identity.

ODEON 2002





1998 – José Saramago: Baltasar a Blimunda
Dějištěm je portugalský královský dvůr stejně jako prostředí nejchudších vrstev. Román přibližuje praktiky církve a inkvizice a velmi ironicky proti nim vystupuje. Dílo dokáže výborně vystihnout dobovou mentalitu a fantazii, roli intuice v duchovním životě lidí, učenost, umění i magii.

ODEON 2002





2004 – Elfriede Jelineková: Lačnost
Venkovský četník Kurt Janisch, pohledný a zdánlivě dobrosrdečný muž a spořádaný manžel, je posedlý chorobnou touhou po ženách a penězích, ale především po nemovitostech. Ženy a domy se v díle stávají pouhými objekty, a tak se s nimi také zachází: násilně a nekompromisně. Román nositelky Nobelovy ceny je mistrným popisem patologické mužské psychiky viděné očima ženy.

ODEON 2006, počet stran: 336, MOC 249 Kč





2007 – Doris Lessingová: Muž a dvě ženy
Soubor devatenácti povídek laureátky Nobelovy ceny za literaturu 2007 přináší jednak deset miniatur ze stejnojmenného českého výboru (1970), které nyní vycházejí ve zrevidovaných překladech, jednak přikládá devět zbylých próz původního anglického vydání z roku 1963, jež museli tehdejší čeští editoři z nejrůznějších důvodů pominout, například incestní momentku Jedno tělo.

ODEON 2008, počet stran: 336, MOC 299 Kč




2007 – Toni Morrisonová: Milosrdenství
Příběhy jednotlivých postav, jež jsou stejně jako v Milované zejména ženské, vypráví s neobyčejnou intenzitou, která čtenáře hluboce zasáhne. Děj románu zasadila spisovatelka do doby, kdy Američané práci otroků teprve začínali využívat. Autorka se tu sice zabývá tzv. velkými tématy jako rasové předsudky, ponížení a nesvoboda, ale v konečném efektu je Milosrdenství daleko poetičtější a mnohoznačnější, než by se na první pohled zdálo.

ODEON 2010, počet stran: 176, MOC 229 Kč

Píšu, protože píšu

Stáří dává Lessingové potřebný odstup, ale přitom nemáme pocit, že by se distancovala. Trpělivost, s níž opakuje otázky, má v sobě něco babičkovského, jejich nestydlivá přímost a místy až krutost však evokuje spíš pohled dítěte. Zároveň je text proteplený zkušeností. Lessingová žila intenzivně a dlouho a stejně jako její paměť i její zkušenosti se přetavily v něco obecně lidského, přitom si ale dokázaly uchovat svou jedinečnost. Její záznamy první něhy, žalu, osamělosti nebo prvního záblesku lásky v sobě nesou emocionální náboj - přesný a čerstvý. I proto v nás tento „román myšlenek“, který postrádá klasické postavy i příběh, zanechá kromě úvah i silné dojetí nad prvními krůčky lidstva a také beznaděj: Lessingová totiž v podstatě tvrdí, že nekonečný kolotoč iritace, frustrace a touhy, ve kterém se točí vztahy mužů a žen, je něco daného. Doris Lessingová se narodila roku 1919 v Íránu anglickým rodičům, dětství a mládí strávila v Jižní Rhodesii (dnešní Zimbabwe). Odešla z prvního manželství a nechala v něm dvě děti, z druhého utekla s malým synem do Londýna. V mládí si prodělala okouzlení komunismem, díky svému románu Zlatý zápisník byla považována za jednu z mluvčích feminismu. Psala celý život a píše i dnes. V řadovém domku v severním Londýně vstává tato pozoruhodná stařenka každý den v pět hodin ráno, na procházce nakrmí ptáky, nasnídá se a od devíti sedí u psacího stolu. Píše, protože - jak lakonicky uvedla v jednom rozhovoru - psaní je „to, co dělá“.

Zrůdy a Pukliny

K románu Puklina prý Lessingovou inspiroval vědecký článek o tom, že první „lidé“ byli zřejmě ženského pohlaví. Odpovídal jejímu pocitu, že muži jsou jakousi „mladší odnoží druhu“, protože jsou nestálí, bloudí a nejsou vybaveni onou základní harmonií se světem, která se zdá být vlastní ženám. Anglický kritik Harold Bloom obvinil Lessingovou z křižácké výpravy proti mužům. Jenomže při hlubším pohledu si musíme uvědomit, že Lessingová je stejně nesmlouvavě kritická k ženám jako k mužům. A to i v Puklině. Přiznává ženám základní biologickou moudrost, ale zároveň píše o jejich lenosti, krutosti a omezenosti. Mužům připisuje schopnost nadšení, hry, snů a odvahy. Historii prvních lidí v románu rekapituluje na základě prastarých záznamů římský senátor a historik, čímž se děj posouvá do mytické doby, která dávno předcházela zrození západní civilizace. Zároveň je životní příběh Římana, který byl v mládí bojovníkem a dobrodruhem a ve stáří se stará o děti a svým vnímáním se posouvá spíš na „žensky moudrý“ pól, dodatkem k Lessingové teorii o zrodu pohlaví. Relativizuje hodnoty připisované ženám a mužům a ukazuje, že Lessingová je ve svém pohledu mnohem dvojsmyslnější a komplexnější. Tak tedy: první lidé byli ženského pohlaví. Prarod polovodních bytostí se nazýval Pukliny, podle skály, kterou uctívaly oběťmi a která na oplátku udržovala cyklus měsíčního krvácení a těhotenství. Není jasné, jak byly Pukliny oplodňovány, ale rodily další Pukliny a udržovaly rod v blaženém a líném bezčasí. Až do okamžiku, kdy se narodila první Zrůda - dítě, které v místě pukliny mělo podivné a nesmyslné výrůstky. Ženy se Zrůd nejprve zbavovaly, pak je ze zvědavosti nechávaly žít a mrzačily je. Když se jich ale rodilo čím dál tím víc, začaly cítit ohrožení a strach. Postupně se ze zapuzených chlapců vytvořilo společenství a tady začíná drama vzájemné hrůzy a zároveň přitažlivosti. Muži tvoří, objevují a destruují. Ženy zůstávají, rodí, obnovují. První a věčné obvinění od mužů zní: „Jak jste omezené.“ A první výčitka od žen: „Copak vám na nás nezáleží?“ Muži se vydávají na první velkou výpravu do neznáma a teprve na konci sil objevují pojem „domov“. Jejich pokořeným návratem a zkázou posvátné Pukliny končí mytické období lidstva. Je to okamžik, kdy se mezi zesláblým mužem a zoufalou ženou rodí láska a zároveň s ní i projekt společného života. Ten ale musí ze své podstaty, jak ji demaskuje Lessingová, zůstat z větší části neporozuměním a zápasem.

Proč se tak trápíme?

Téměř současně s románem Puklina se v naší knižní distribuci objevila ještě jedna kniha Lessingové, sbírka devatenácti povídek Muž a dvě ženy. Máme tak možnost autorčin vývoj nahlédnout z perspektivy jejího dřívějšího psaní. V povídkách, jako je Jedna z vyvolených nebo Muž a dvě ženy, Lessingová řeší v podstatě stejné věci jako v Puklině. I když docela jinou formou. Opět tu jde o válku mezi pohlavími, ale nejsme svědky příčin, nýbrž následků. Úspěšná divadelní výtvarnice stejně jako žena v domácnosti nebo malířka, která se stane matkou, se zde potýkají s problémem, jak spojit a realizovat různé role moderní ženy: jak být zároveň matkou, milenkou a veřejně činnou osobou. Lessingová se stále dokola ptá: proč se spolu muži a ženy tak trápí? Zdá se, jako by v Puklině našla konečnou a radikální odpověď: na vině je příroda, odlišnost druhu. Ale snad je to ještě jinak. Možná, že ženský „soulad se světem“, ta moudrost, která podle Lessingové staví muže do pozice synů, mladších bratrů, nebo dokonce „mladších lidí“, nebyla na počátku, ale objevuje se až ke konci. Snad je to něco tvrdě vybojovaného, výsledek dlouhodobé práce na tom sladit a spojit jednotlivé ženské „identity“ do jedné osobnosti. Nádherným dokladem takového úsilí je ostatně sama Lessingová, která v rozhovoru po udělení Nobelovy ceny na otázku, zda viděla zdůvodnění poroty, řekla: „Ne, neviděla. Vracela jsem se totiž v poledne z nemocnice, kam jsem vezla svého syna.“

Autor: Magdaléna Platzová Zdroj: Respekt str. 58 Kultura, 20.10.2008