Listy Markétě - Novely o tajemství

Anotace

Ukázka z textu

Chtěla jsem vědět, zda dokážete na měděnou desku kromě šatů vyrýt i krajiny z mých snů. Odpověděl jste, že to bychom spolu museli ruku v ruce spát, aby ta krajina přeskočila i do vás. Viděla jsem, že stejně jako já potřebujete jít vždycky dál, a hlouběji, a ještě dál. A tak teď nevíme, kam nás ta daleká cesta vede.
Uprostřed noci jste mne probudil a vyptával se, co se mi zdálo. Popisovala jsem vám zimní krajinu s potokem, kde voda poskakuje mezi balvany a kusy ledu, které vypadají jako malá zvířata. Vrbové proutí nad potokem je obaleno ledem. Louka je široká, na nebi létají vrány a na kopci o kus dál jsou rozvaliny města.
Rozsvítil jste svícen, posadil se ke stolu a začal jste rovnou na desku rýt to, co jsem vám vyprávěla. Seděla jsem zabalená do přikrývek, pozorovala vás ze tmy a neřekla jsem vám to ostatní: Jak stojím u zmrzlých vrb v děravých střevících, třesu se zimou a vidím vás přicházet cestou od zbořeného města a pak zasněženou loukou, jako vždycky máte plášť a klobouk s duhovým peřím. Čekám na vás s radostí. Ale když přijdete blíž, všimnu si, že za sebou na čerstvě napadaném sněhu nezanecháváte stopy, a přepadne mě hrůza. Čeká mne něco neznámého a možná hrozného, a já se musím bránit, musím se vás nějak zbavit.