Malá lesní škola - O životě v přírodě

Anotace

Ukázka z textu

Kdybych měl popsat, co mě s přírodou spojuje, řekl bych, že radost duše. Jsem šťastný, když mohu být venku v přírodě. Teď dokonce víc, než když mi bylo třicet nebo čtyřicet. Důvodem může být i to, že nyní mám více jiných povinností a už nemohu trávit venku tolik času jako dřív. I tak ale zabírá příroda velkou, hodně velkou část mého života. Tuto lásku, tento blažený pocit, který v přírodě zažívám, bych rád sdílel s co nejvíce lidmi, a tak se vlastně zrodila myšlenka „Malé lesní školy“ na sociální síti Facebook. Zajímavé je, že moji přívrženci jsou na jedné straně lidé, kteří vidí přírodu spíše pragmaticky a realisticky. Hodně chodí na pěší túry, s přírodou žijí, pociťují ji, vidí, slyší, vytvářejí si o ní svůj vlastní obraz. Některé z nich například lov nijak zvlášť nevzrušuje, zatímco jiní v něm spatřují nutnost, odmítají však zabíjení zvířat kvůli trofejím. Na druhé straně jsou příznivci, kteří přírodu zažívají takříkajíc mým prostřednictvím. Nezřídka si o ní vytvořili velmi romantickou představu, takže jim nesedí leccos z toho, co říkám – například to, že zvířata podléhají instinktům a zdaleka se nechovají tak sociálně, spravedlivě a harmonicky, zkrátka že to není taková idyla, jak bychom si přáli. To vede k tomu, že mi někteří z nich dokonce vypověděli „přátelství“, protože si svůj idealistický pohled na přírodu nechtěli nechat zničit. Jedna věc je ovšem jistá: Příroda není sama o sobě dobrá. A právě tak není ani sama o sobě špatná. Vlci, muchomůrky a jedovatí hadi nejsou „zlí“. Morální hodnocení je ryze lidská záležitost. Doufám, že se mi díky této knize a vůbec veškeré mé práci – filmům, knihám, přednáškám a příspěvkům na facebooku i všemu ostatnímu, co dělám – podaří vypořádat se aspoň částečně se všemi těmi klišé, předsudky a strachy, které dnes v Evropě ohledně zvířat panují, probudit zájem o přírodu jako takovou, o neobyčejné přírodní úkazy, které je třeba objevit a chránit.