Alžběta a Nina

První knížka od autorky, kterou jsem četla. Rozhodně budu číst další. Knížka se mi moc líbila a přečetla jsem ji jedním dechem. Příběh, o tom co je v životě důležité, o vůli lidí žít po svém a že není nikdy pozdě čas na změnu. Člověka napadne, že by měl také víc cestovat se svými prarodiči a poznávat jejich životy.

Příběh odehrávající se v Sudetech nám ukáže své tajemství a stíny minulosti, které rozdělily jednu rodinu. Nina se rozhodne, že vezme svou babičku Alžbětu na výlet do míst jejího mládí. Alžběta začne vzpomínat a začnou se tak odhalovat rodinná tajemství. Knihy Jany Poncarové mám moc ráda. Všechny, které jsem četla, si mě získaly a já si jejich čtení vždy maximálně užila. Všechny jsou vzpomínkami silných žen, které se musely poprat s osudem. Milé vyprávění, jako kdyby Vám jej povídala Vaše babička. Tajemství tomu přidává na čtivosti a nutí nás to číst pořád dál. Stejně jako ostatní knihy autorky, ani tuto jsem v podstatě vůbec neodložila a četla, dokud jsem se vše nedozvěděla. Příběh nám ukáže, jak komplikované mohou být lidské a rodinné vztahy. Jak je důležité mezi sebou mluvit, avšak také poznat, kdy je lepší mlčet a tajemství uschovat. Navíc je tu dobře vylíčena i historie, hlavně období kolem druhé světové války. Rozhodně se budu těšit na každou další knihu autorky a věřím, že i příště budu nadšená.