Noc nic nezadrží

Od této autorky mě kdysi před lety příjemně překvapila kniha No a já. Delphine de Vigan má zvláštní styl, hodně odlišný, specifický. Noc nic nezadrží se mně líbila o trochu míň než její předchozí díla, ale i přesto to pro mě bylo opět příjemné čtení. Hned na začátku knihy je traumatický zážitek hlavní hrdinky (autorky knihy). Ta najde svou matku mrtvou a nikdo neví, zda se jednalo o sebevraždu či náhodu. Delphine se pokouší na základě lékařských zpráv, deníků a nahrávek dát dohromady historii života své matky. Vůbec se nedivím tomu, že tato kniha získala plno literárních cen. Je opravdu jedinečná! V každém případě se ale nečte lehce (obsahem). Plno trápení, těžkostí,... až jsem si říkala, že tolik zlého snad jednu jedinou rodinu nemohlo potkat.

Osud jedné rodiny, která to rozhodně neměla jednoduché. A hlavně ne ledajaké rodiny, ale přímo biografie autorky a vyprávění o její matce a celé rodině. To, čím si rodina prošla, nebylo rozhodně snadné, a ne každý by to dokázal ustát. Ponoříme se s autorkou do jejích vzpomínek a pocitů a budeme vše prožívat společně s ní. Tato kniha je rozhodně jiná než ostatní knihy, které jsem od autorky četla. Tím, že je to hodně osobní, je to, jak kdyby nás pustila autorka dál, než by asi měla. Kromě vyprávění vzpomínek na svou matku nám autorka dává nahlédnout do toho, jak tato kniha vzniká, co ona sama cítí při psaní, zda to už na ní není moc, co v jednotlivých fázích knihy prožívá. To mě na tom opravdu moc bavilo. Díky velké rodině si můžeme přečíst, jak vnímá jednu situaci více lidí, ne vždy se jejich pohled shoduje. Autorka několikrát mezi řádky naznačí, co se ještě stane, co bude následovat. Na jednu stranu jsem byla napnutá a chtěla vědět, jak to všechno bude, ale na druhou mě toto téma, nebo spíš i to, jak bylo zpracované, nenutilo číst dál a dál. Někdy jsem měla pocit, že knihu potřebuji odložit a některé situace „rozdýchat“. Při čtení jsem každopádně měla spoustu pocitů a emocí, přišlo mi to nemožné a nereálné, pak zase šokující a neskutečně smutné. Díky tomu si mě nakonec kniha získala, neboť od knih očekávám emoce a tady se mi jich dostalo opravdu hodně. Celkově tedy musím říct, že je to jiná kniha, než od autorky známe, ale i tak výborná. I když musím říct, že jiné její knihy jsem vždy „zhltla“ na posezení, tady jsem neměla takovou potřebu se ke knize vracet. Pokud hledáte něco depresivního, něco pomalého, rozhodně ne lehké čtení, tak určitě mohu doporučit. Pokud s autorkou začínáte, zkuste nejprve jiné její knížky, např. Vděk nebo No a já.