No a já

Od autorky mám kromě jedné knihy přečteno vše a já začínám mít pocit, že ať napíše cokoliv zamiluji si to a knížka mě vždy emocionálně rozebere. Lou byla sympatická, tak trošku uvězněná ve svojí vlastní hlavě díky vysokému IQ. Pořád jsem čekala, jak se její vztah s bezdomovkyní No vyvine a přesně jak jsem čekala, obrečela jsem to. Krásné a smutné čtení.

Styl psaní Delphine de Vigan je dechberoucí. Stejně jako to, že autorka dokázala do příběhu zakomponovat tolik pocitů, myšlenek a problémů, i když má kniha jen 170 stran.

Příběh Lou, které je 13 let, její IQ je 160 a ona tak přeskočila dva ročníky. Doma to nemá úplně ideální, její matka si žije ve svém světě a o dceru se v podstatě vůbec nezajímá. Ve škole se Lou rozhodne pro referát o bezdomovcích a díky němu se seznamuje s mladou dívkou No, která žije na ulici. Lou tak poznává realitu běžného života, kterou by však ráda změnila. Tak toto byla moje čtvrtá kniha od Delpihne de Vigan a jako u každé, i nyní jsem byla nadšená. Autorka opět upozorňuje na problémy ve společnosti, na odcizení, osamělost a upadnutí na okraj společnosti. Touto knihou nás sice provází třináctiletá slečna, ale díky tomu, že je rozumově vyspělá, nedíváme se na ten krutý svět pohledem dítěte, ale plnohodnotnou společnicí. Knížka je plná citů, emocí, myšlenek, které na nás Delphine valí a vy je sotva stíháte pochytat. Už teď vím, že si knížku potřebuji přečíst znovu a vychutnat si tak všechny její myšlenky a slovní obraty, které jsem si opravdu maximálně užívala. Opět kniha útlá rozměrem, ale velká svým obsahem. Kniha ze života a o životě. Kniha, kterou Vám rozhodně chci doporučit. Kniha, která se velice dobře čte a zároveň, která Vám něco předá.