Jelcinova epocha 1988-2000: Od Gorbačeva k Putinovi - obrazy z moderních dějin Ruska

Ukázka z textu

Koncem prosince 1999 hlásily průzkumy veřejného mínění, že Vladimíra Putina by v prezidentských volbách, kdyby se právě konaly, podpořilo dvaapadesát voličů ze sta, zatímco jeho ještě nedávného konkurenta pouhých dvanáct. O vítězství Jelcinova favorita bylo rozhodnuto. Jelcin reagoval neprodleně. Brzy po volbách pozval svého úřadujícího předsedu vlády do Kremlu k vážnému rozhovoru. Průběh setkání popisuje sám Putin takto: "Asi dva nebo tři týdny před Novým rokem mne Boris Nikolajevič pozval do své pracovny a oznámil mi svůj úmysl odejít z funkce. Uvedl, že se proto já stanu automaticky úřadujícím prezidentem. Díval se na mne a čekal, jak se vyjádřím. Já seděl a mlčel. Prezident se tudíž pustil do vysvětlování podrobností: složit funkci hodlá ještě před koncem dobíhajícího roku... Když skončil, řekl jsem: "Víte, Borisi Nikolajeviči, mám-li se vyjádřit upřímně, nevím, jsem-li k tomu připraven, zda to vůbec chci, protože je to velmi těžký úděl!. Nebyl jsem si jist, zda si takový úděl vůbec přeji. Jelcin mi odpověděl: Když já jsem sem přijel, měl jsem také všelijaké představy. Ale život rozhodl jinak. Já jsem na tak vysokou funkci také nepomýšlel, ale nakonec se věci vyvinuly tak, že jsem o prezidenství musel následkem souhry mnohých okolností dokonce svést boj. No a teď si myslím, že i váš osud se vyvíjí tak, že přišla hodina rozhodnutí. Však víte, naše země je obrovská... Ale vy to zvládnete.
Zamyslil se a odmlčel. Bylo vidět, že ani pro něj není ta rozmluva snadná. Celá ta rozmluva byla jaksi smutná. Jeho předchozí prohlášení v tom smyslu, že ve mně spatřuje svého nástupce, jsem nebral tak doslova a tak vážně, a proto mne nyní, když mi své rozhodnutí oznámil jako hotovou věc, zastihl naprosto nepřipraveného.
Ale odpovědět jsem mu musel, neboť otázku položil jasně - ano či ne? Další hovor se stočil kamsi jinam a já jsem v koutku duše doufal, že se řeč ke kardinální otázce už nevrátí. Jenže Boris Nikolajevič s pohledem upřeným mně do očí zničehonic vyhrkl: "Ale vy jste mi neodpověděl!"