Bál šílených žen

Velice ráda čtu knihy z Odeonu, proto mě zaujal při výběru samotný název knihy, ale i obsah. Děj se odehrává v Paříži roku 1885 v ústavu pro psychicky nemocné ženy a pro ženy společensky nevhodné, které nemají žádná práva, o jejich osudu a zda se z těchto neutěšených zdí dostanou, rozhodují jejich manželé, otcové či bratři. Takový osud čeká i dívku z bohaté rodiny, která je inteligentní, má svůj názor, ale i komunikuje s duchy zemřelých… Což je na tuto dobu nekonvenční. Ve společnosti, ve které žije, nemají ženy rovné postavení, nedokáže tuto schopnost pochopit ani přijmout. Přesto, pod rouškou odborné přednášky, byly tyto nemocné a bezbranné ženy ukazovány a předváděny veřejnosti pro pobavení a získání slávy a uznání hlavního lékaře ústavu. Na druhou stranu se ústav stává pro některé z nich domovem.

Paříž, rok 1885 a hospitál Salpetriere, kam se odkládaly nejen duševně choré ženy, ale i mravně zkažené a prostě nepohodlné. Právě se chystá každoroční masopustní bál, kde se setkávají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky. Jednoduchý, avšak šokující příběh, odehrávající se v rozmezí pár dnů, takže děj má spád. Kniha je psána jednoduše, snadno se čte a rychle Vás vtáhne do děje. Podíváme se i na historická fakta - pokusy doktora Charcota a jeho asistenta Babinského, na to, jak snadné bylo dostat ženu do ústavu. To, co se tenkrát dělo a jakou moc měli muži bylo hrozné, nechtěla bych se dostat do té doby. Úplně historickým románem bych tuto útlou knížečku nenazvala, ale každopádně je to zajímavá sonda do duší žen a je jen na nás, jestli nám připadají šílené. Duchařina, která zde byla uvedena, mi v knize nevadila. Naopak, když jsem dočetla knihu v 11 večer a byla jsem sama doma a zvenku jsem slyšela podivné zvuky, příjemně mě zamrazilo :-) Za zajímavé téma, které mě pohltilo a za čtivost knihy dávám plný počet hvězd.