Kronika mého života

Kronika mého života

Kniha je členěna do přehledných kapitol, které umělcův život popisují jak jinak než chronologicky.

Josef Lada se ve vyprávění o svém životě vrací do svých rodných Hrusic a atmosféra, s jakou vykresluje svoje dětství musí uchvátit snad každého čtenáře. Osobně se musím přiznat, že jsem mu mnohokrát záviděla tu rodinnou harmonii i přes to, že se Ladovým mnohdy finančně nevedlo dobře.

Postupně se dozvídáme, jaké byly kreslířovy začátky, o tom, že chvíli pracoval jako malíř pokojů a postupně se stal knihařem. Spílala jsem nad nespravedlností, když Josef Lada popisuje, jak se vícekrát hlásil a nedostal na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Trochu nudnější mi přišla část, kdy Lada popisuje svou redaktorskou kariéru, ovšem poutavé bylo jeho následné vyprávění o lásce, se kterou se oženil a o tom, jak se stal otcem. Nejednou mě donutily k úsměvu jeho otcovské historky a povídání o dětství jeho dcer.

Moc dobře na mě zapůsobila kapitola „Jak jsem je znal“, která vypráví o mnoha známých osobnostech, např. Jaroslavu Haškovi, o Jiřím Mahenovi či Emilu Špatném. Jsou to jeho subjektivní dojmy z těchto osob a především vzpomínky na jejich společné rozhovory a v některých případech i práci. Tyto historky byly velice vtipně pojaté.

V jedné z posledních částí se pak dozvídáme o Ladově ilustrátorské a spisovatelské činnosti.

Toho, co bych knize vytkla je málo či snad vůbec nic. Byla velmi poutavě sepsána, byla mnohdy humorná a já osobně jsem si často uvědomila, že i v životních útrapách lze lidský život brát s lehkostí a optimismem tak, jako tomu bylo v životě tohoto výjimečného člověka.

Autorkou recenze je Andrea Štyndlová