Bůh pláče potichu

Příběh o přátelství a o lásce. Anna, Stela, Everett a Philip. Čtyři lidé, kteří si jsou blízcí i vzdálení. Prožívají spolu příjemné i náročné chvíle. Tam, kde láska zanechává slzy, přátelství dokáže vyčarovat úsměv na rtech. Romantický příběh, nic víc to bohužel pro mě nebylo. V knize bylo velmi mnoho závažných témat (ztráta blízkého člověka, alkoholismus, dospívání bez rodičů, mise v Afghánistánu, nemoc, požár,….), ale žádné z nich nebylo popsáno do hloubky. Všechno plynulo jakoby na povrchu, všechno se vyřešilo rychle a snadno, jak mávnutím kouzelného proutku. Hlavní hrdinové již nejsou žádní mladiství, ale chovají se tak. Jejich láska a nenávist, někdy se chovali jak patnáctiletí, někdy jako ještě mladší. Příběhu bych ubrala několik „problémů“ a těm zbývajícím bych se věnovala více. Námět je moc pěkný, ale v tomto podání ve mně nic nezanechal. Kniha má i pokračování, ale pokud se ke mně nějakou záhadou nedostane, tak ho číst nebudu.