151 dní Pacifickou hřebenovkou - Dobrodružství Holky s bucket listem

Tahle knížka a to, co se v ní dočtete, není jenom syrový popis toho, co na Pacifické hřebenovce zažila nějaká holka. Pro mě osobně měla obrovský význam proto, že jsem si uvědomila, že v momentě, kdy se pro něco rozhodnu a zatnu zuby, tak dokážu všechno.

Lucka alias Goldilocks

Nejdřív bych ráda řekla, že knížka se strašně dobře čte. Jednotlivé kapitoly jsou členěny po jednotlivých dnech, tedy 1 den = 1 kapitola. Lucka je pohodářka, usměvavá, věčně plná optimismu a humoru, nesmírně společenská a vždy nad věcí. Není proto divu, že se nad řádky téhle knížky budete asi často smát, byť zrovna budete číst o ne zrovna veselých věcech. A vůbec to nebude škodolibý smích. Naopak. Lucka i ty nejtěžší chvíle podává s takovou lehkostí a vtipem, že opravdu máme pocit, že tahle holka se vážně vypořádá úplně se vším.

A je jisté, že nejsem jediná, na koho Lucie Kutrová takhle zapůsobila. Důkazem toho je totiž fakt, že si doslova na každém kroku svého trailu získávala přátele. Každý si ji hned zapamatoval, byla tak trochu legendou mezi hikery, ostatní jí plnili přání na počkání a vždycky měla až neuvěřitelné štěstí nejenom na lidi, ale i na situace.

Během čtení jsme si často pokládala otázku, čím to je? Na první pohled je to přece obyčejná holka! Důvodů je asi několik. Je optimistická v tom nejryzejším slova smyslu. Nic nebere vážně víc, než si to situace zaslouží. Rozdává radost a smích a humor všem kolem a nic za to nečeká. A takových lidí je hodně málo.

A teď něco málo k její trailové přezdívce…

Bývá nepsaným pravidlem, že každý hiker na tomhle trailu dostane nějakou přezdívku. Lucka dostala přezdívku GOLDILOCKS, a sice podle pohádky Goldilocks and Three Bears (Zlatovláska a tři medvědi), o Zlatovlásce a třech medvědech, kterým sní ovesnou kaši. Lucka totiž na trailu často ovesnou kaši jedla, dokonce skoro denně, klidně ji i několikrát nastavovala vodou, než byla „akorát“. Zároveň má blonďaté dredy (dreadlocks), takže proto „Goldilocks“.

Dobrodružství, smích i slzy

Někdy je až humorné, jak se tahle dredatá holka dokáže poprat se vším, co jí PCT naservíruje. Jednou stane tváří v tvář medvědovi, pak jí málem uštkne had, jindy jí zase rozkouše stan myš, ustele si v doupěti švábů a pavouků… Její styl je tak čtivě živý, že máme přímo pocit, jako bychom se s ní škvařili teplem uprostřed pouště, dokážeme si díky ní představit, jak nepříjemná je výšková nemoc a zažíváme spolu s ní stres z docházejících zásob jídla v místech dost vzdálených od zastávek, kde je lze doplnit.

Knížka 151 dní Pacifickou hřebenovkou je plná událostí, užitečných informací a emocí. Právě to se mi hodně líbilo. Na rozdíl od knihy Jakubův cestovní deník, která také popisuje cestu po Pacifické hřebenovce, vkládá Lucie Kutrová do svého vyprávění pocity. Cítíme s ní, když to chce vzdát, jsme plní optimismu, když se zase rozhodne jít dál a jsme nadšení z nádherné přírody, kterou popisuje, přestože ji zrovna nemáme možnost vidět. Knížka není jenom holým popisem cesty. Je to opravdový příběh se vším všudy.

Poprvé jsem o Pacifické hřebenovce četla knížku Divočina od Cheryl Strayedové. Osobně mi její styl seděl víc, než ten Lucčin, ale přiznám se, že důvodem je rozdílnost povah. Zatímco Cheryl Strayedová cestu pojímá jako vypořádání se s drtivými okamžiky svého života a její kniha je pak jakousi výpovědí, Lucčiným cílem je užít si každou míli. S Luckou je to zábava s partou kamarádů, s Cheryl je cesta do hloubi její duše. Proto mi Divočina osobně seděla víc.

Tak jako tak jsem hodně vděčná za to, že Lucka o své cestě napsala. Pokud jedním z mnoha záměrů téhle knihy bylo inspirovat aspoň jednoho člověka na světě, pak se jí to povedlo.

Myslela jsem si, že toužím projít PCT. A pak jsem přišla na to, že to vlastně zase až tak moc nechci. Spousta lidí PCT prošla. JÁ PCT ŽILA. Je úplně jedno, kolik mil jste ušli. Je úplně jedno, jestli měl váš batoh 10 kg nebo 30 kg! Je úplně jedno, kolikrát jste spadli na hubu, pokud jste se zase postavili. Je úplně jedno, jestli jste došli do konce nebo se rozhodli skončit po pár týdnech. Jediné na čem záleží, je, jestli jste si to užili. Záleží na počtu tváří, které jste rozesmáli. Na počtu úsměvů, které někdo vytvořil na vaší tváři. Na počtu přátelství, které jste navázali. Na počtu úmrtí, kterým jste unikli. Na počtu komárů, které jste zabili. Na počtu hamburgerů, které jste spořádali. Na počtu puchýřů, které jste propíchli. Na všech zážitcích, které si odnášíte…

151 dní Pacifickou hřebenovkou - Dobrodružství Holky s bucket listem

Nesnažte se dělat věci podle pravidel.

TVOŘTE SI SVÁ VLASTNÍ.

Pro mě tahle knížka byla hodně inspirativní a působivá. Je rozhodně super, že se Lucka rozhodla o své cestě sepsat nejenom blog, ale i knihu. Má totiž velký přínos nejenom pro hrstku těch, kteří se Pacifickou hřebenovku reálně chystají „pokořit“, ale i pro většinu lidí jako jsem já. Lidí, kteří o tom jenom sní a rádi si představují, jaké by to asi bylo mít takovou odvahu a vydat se tam.

Autorkou recenze je Andrea Simoglu.