Gejša

Mnozí z vás jste jistě viděli filmové zpracování z roku 2005, se skvělým hereckým obsazením. Osobně jsem četla nejprve knihu, a poté zhlédla film, což byla samozřejmě chyba. I když je film velice povedený, najdete tam velkou spoustu chyb a rozdílů. Nicméně nelze o něm prohlásit, že by to byl špatný film.

Kniha vypráví příběh malé Čijo, která žije ve velké chudobě v jedné japonské rybářské vesnici. V devíti letech jí a její sestru rodiče prodají do Gionu, do jedné ze čtvrtí pro gejši. Malá Čijo je i v útlém věku velmi pohledná a hlavně nezapomenutelná díky svým šedomodrým očím. Díky kterým se nakonec nestane prostitutkou jako její sestra, ale dostane se do domu jedné z nejžádanějších gejš Hacumomo. V domě vládnou samé ženy, ovšem velmi tvrdě. Čijo zpočátku jen slouží, několikrát se i dokonce pokusí o útěk, a hledá svou sestru. Sestru najde pouze jednou, utéct se jí nepodaří nikdy. Při jednom útěku se setká s mužem, který ovlivní (ač nevědomky) celý její život. Díky tomuto náhodnému setkání, při kterém jí onen muž, kterého oslovují Předsedo, koupí zmrzlinu a dá jí minci a kapesníček, se Čijo rozhodne, že udělá vše proto, aby se mohla stát gejšou a znovu potkat tohoto muže.

Gejša

Po čase snažení se jí to podaří, a společně se svou přítelkyní z domu, Dýní, začne navštěvovat školu pro gejši. Ve škole se pilně učí umění gejš – tanci, zpěvu, hrách na hudební nástroje, nošení kimona, složitému líčení a tvorbě účesů. Dokonce i svůdnému nalévání saké.

Čijo má velké předpoklady stát se známou gejšou, čehož využije nejslavnější gejša, a zároveň největší soupeřka Hacumomo – Mameha, která jí vezme pod svou ochranu. Hacumomo si zase vezme Dýni, takže ze dne na den, se stanou z kamarádek sokyně a soupeřky. Bohužel nenávist a intriky Hacumomo jsou velmi silné, a Čijo s Mamehou to nemají rozhodně jednoduché.

Mameha (po jednom z obřadů se stane starší sestrou Čijo) ovšem neztrácí naději a díky své pověsti a kontaktům, pomáhá pomalu ale jistě dostávat Čijo do podvědomí veřejnosti.

Své jméno Čijo po čase nahrazuje jménem Sajuri. Neustále se zdokonaluje ve svých dovednostech a má veliké úspěchy. Jednoho dne se opět setkává s Předsedou. Tentokrát se konečně dovídá o něm více. Dokonce se do něj zamiluje.

Slavnou se stává také díky tomu, že cena za její mizuage (pannenství) byla nejvyšší v historii. Usilovali o něj doktor Krab a Nobua (Předsedův přítel a společník). Nakonec (i přes silné intriky Hacumomo) se ale ukáže, že ve skutečnosti o něj usilovali muži tři. Třetím mužem byl Baron (mecenáš Mamehy, který byl Sajuri naprosto okouzlen). Nobua skončí s přihazováním poměrně brzo (jde mu spíš o Sajuri než o její mizuage). Konečný ,,souboj“ se tedy odehraje mezi Baronem a doktorem. I když přihodí nejvíce Baron, Sajurino mizuage vyhraje doktor Krab, protože Mameha  neunesla to, že by se Baron dotýkal někoho jiného než jí.

V létě roku 1938 je ze Sajuri oficiálně Gejša (je jí 18 let) a její hlavní starostí je to, aby získala svého danna (mecenáše). Bohužel přijde válka a Sajuri s Mamehou se díky Předsedovi ukryjí v horách a přečkají válku v jedné fabrice na výrobu kimon.

Bohužel po válce už není nic jako dřív. Všude jsou Američané, téměř každá dívka se prohlašuje za gejšu, i když je to ve skutečnosti jen prostitutka a z umění gejš neumí prakticky vůbec nic.

Znovu se setkává s Nobuem a Předsedou…

Pokud vás film Gejša zaujal, rozhodně doporučuji si pořídit tuto knihu, jelikož se v ní dozvíte samozřejmě mnohem více. Dokonce nechybí ani část ,,jak to bylo dál“.

Jedná se o silný příběh, plný emocí, zvláštností které jsou dány japonskou kulturou. Příběh je navíc psán podle skutečnosti. Je to jakýmsi životopisem gejši Nitta Sajuri, která v roce 1956, byla nucena emigrovat z Japonska do USA. Tuto knihu (tedy její život) prakticky jen nadiktovala. Měla navíc podmínku kdy má kniha vyjít – zásadně až po její smrti. Všechny jména (přezdívky) postav samozřejmě změnila…

Kniha obsahuje úctyhodných 446 stran, krásného textu…

Autorkou recenze je Katka Jílková