Penziopolis - Dva dopisy o jednom městě
Nakladatel: | 65. pole (Nakladatelství 65. pole - Mgr. Tomáš Brandejs) | |
---|---|---|
Jazyk: | česky | |
Pořadí vydání: | 1. | |
Rok a měsíc vydání: | 2018/12 | |
Počet stran: | 176 | |
Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
Formát, hmotnost: | 110 × 174 mm, 216 g | |
Více podrobností | ||
Klubová cena: | 186 Kč |
---|---|
Běžná cena: | |
Ušetříte: | 62 Kč |
Kolik zaplatím za dopravu? |
Informace o dostupnosti
Zboží skladem předáváme dopravci do 1-2 pracovních dnů. Poslední změna: 28.03.2024 18:39 |
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (0)
- Komentáře (0)
Anotace
Jiří Vogl v dopise adresovaném Josefu Rybákovi vzpomíná na Písek svého dětství a mládí ve 20. a 30. letech 20. století. Vykresluje živé město se svéráznými obyvateli a jedinečnou atmosférou. Jeho poutavý a poetický styl, okořeněný ironií a humorem, udělal z dopisu pamětníka – už tak unikátního dokumentu – pozoruhodné literární dílo. Petr Mano jím byl téměř padesát let po jeho vzniku okouzlen natolik, že se rozhodl Jiřímu Voglovi odepsat a vylíčit mu totéž město, jak ho poznal od 80. let až do současnosti. Jiří Vogl (1912–1993) byl písecký rodák židovského původu, povoláním optik. V roce 1939 odjel do Stockholmu. Ve Švédsku se zabýval výzkumem, vývojem a vzděláváním v oboru optika. V roce 1980 získal cenu Polhemspriset. Se ženou Janou měl dceru Catherine. Petr Mano (nar. 1961 v Táboře) studoval pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, studium předčasně ukončil. Celý život se věnuje výtvarnému umění a psaní. Žije v Písku. Vydal soubor povídek Šarlák (2014) a deník Kalužiny (2016).Specifikace
Název: Penziopolis - Dva dopisy o jednom městě
Autor: Mano Petr, Vogl Jiří,
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-88268-15-4
EAN: 9788088268154
Objednací kód: NA333546
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Když se baráky kolem řeky proměnily během jediného roku v troudnou suť, zmizeli potkani spolu s nimi. Rychlost, s níž se ztratili, překvapila každého. Jako kluci jsme rozvaliny prolézali, ale nevzpomínám si, že bychom nějakého spatřili. Zato jsme mezi obnaženými, popraskanými stěnami, stále ještě ozdobenými tapetou opršených válečků a šablon, slýchali občas tiché hlasy těch, co v ulici žili a umírali. Chlupodravce Kašpara, starého trubače Kubišty, opilce Fika nebo jednonohé Otýlie Šnoblochové, vyučující v odpoledních hodinách hře na klavír. Osamocené tóny, vydolované v potu tváře dětskými prsty z dlouhé klávesnice, poletovaly nad hladinou řeky jako jiřičky chytající hmyz.