Děvčátko, rozdělej ohníček
Nakladatel: | Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
---|---|---|
Jazyk: | česky | |
Pořadí vydání: | 1. | |
Rok a měsíc vydání: | 2005/08 | |
Počet stran: | 256 | |
Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
Formát, hmotnost: | 125 × 205 mm, 328 g | |
Více podrobností |
Běžná cena: | 189 Kč |
---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 22.09.2023 17:37 |
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (2)
- Komentáře (0)
Anotace
Příběh o životní pouti Roma Andreje Dunky začíná v osadě na Poljaně, těsně vedle sovětské hranice, ale brzy se přesouvá na pražský Žižkov. Rodina posílá malého Andreje krást. Chlapec projde různými "asimilačními institucemi", křižuje republiku vlakem, setkává se s lidmi...
Jde o krásný, krutý, jedinečný i typický příběh - příběh o poválečné anabázi slovenských Romů do českých zemí. Autor v knize spojuje literární dovednost s poutavým vyprávěním a zřetelným sociálně-etickým posláním.
Kniha získala v roce 2005 Literární cenu Knižního klubu a v roce 2006 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku!
Specifikace
Název: Děvčátko, rozdělej ohníček
Autor: Martin Šmaus
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 80-242-1483-0
EAN: 9788024214832
Objednací kód: -
Odkazy
Cenu Knižního klubu dostal román o vojenském prostoru
18.9.2008Druhá kniha letos jedenačtyřicetiletého Martina Sichingera, román nazvaný Cukrový klaun, zvítězila v soutěži, v níž nakladatelství Knižní klub již třináct let oceňuje nepublikované rukopisy. Podle členky poroty Terezy Brdečkové vzešel letošní vítěz z celkem 61 přihlášených prací. Zdroj: www.tyden.cz
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
A jednou, když byla stařenka pryč, Imro s Mariánem chytili jejího černého kocoura a přitloukli ho na dveře, s roztaženými tlapkami ho tam ukřižovali, prý budou Velikonoce, a bába, ta piča plesnivá, aspoň nemusí do kostela… a Andrejko i další menší děti se jim dívali přes ramena a poslouchali šílené kocouří vřeštění, chroptění a nářek, jak slábne, a najednou bylo na dvorku ticho.
Štefan, když se večer vracel domů, vrávoral kolem polámaného zábradlí, až vrazil do klečící a bědující stařenky, musel ji překročit a ještě si nad ní odplivl, ale ten kocour mu nedal pokoj. Ještě v noci se vrátil, ztuhlé tělíčko strhl ze dveří a hodil ho na dvorek mezi odpadky. Je černej a přinese neštěstí, pša krv, mor a cholera, řval pak na celý dům, teta se před ním krčila a kluci se rozprchli ven a neodvážili se zpátky, dokud unavený Štefan neusnul.
A stará paní Procházková, bývalá paní domácí, se ztratila, ani se nevystěhovala, ale odešla, a zpátky domů, ke dveřím páchnoucím močí, s dírami po hřebech, už se nevrátila.