Kronika rodu Spiderwicků I/3: Tajemství tety Lucindy

Zmíněné varování by žádné dítě neuposlechlo a malý Jared není výjimkou. V knize s názvem Klíč k určování kouzelných tvorů, kterou napsal před šedesáti lety jeho prastrýc Arthur Spiderwick, se dozví, že jsme obklopeni kouzelnými stvořeními, jež se maskují pomocí mimikrů a kouzel. Stačí se jen dívat „kamenem ke koukání“ nebo si nechat od plivníka plivnout do oka. Kniha se však nesmí dostat do nepovolaných rukou, především ne do rukou zlého čaroděje Mulgaratha. A proto musí Jared spojit síly s pacifistickým bratrem Simonem a starší sestrou Mallory, vášnivou šermířkou. Podobně jako kdysi v Nekonečném příběhu vstupují děti do říše fantazie prostřednictvím zapovězené knihy. A podobně jako tam i zde musejí ochránit kouzelné tvory před zlem a díky knize nakonec vyřeší i problémy, jež mají v reálném světě. Tím však analogie končí. Zatímco Nekonečný příběh pracoval s metaforickou nicotou, jež pohádkovou říši ovládá, protože mezi lidmi ubývá fantazie, v Kronice rodu Spiderwicků se o zlu jen mluví a Mulgarath je jeho jediným, neodůvodněným a nepříliš přesvědčivým ztvárněním.

Nenaplněná očekávání

Nejvíce děsí coby stařec Nick Nolte, jako digitálně animovaný zlobr však neuspěje ani u dětí. Vůbec všechna ta fantastická stvoření vypadají uměle, byť je obstarali trikaři z renomované ILM. Utvorů jako jsou hejkalové a trolové by divák patrně očekával přírodnější vizáž, a ne křížence mimozemských kreatur z Evoluce s Příšerkami s.r.o. Iluzi paralelního světa se tvůrcům tak docela vytvořit nepodařilo. Režisér Mark Waters sice v titulkové sekvenci bravurně exponuje příběh prostřednictvím detailů, jak ovšem běží minuty filmu, na víly, skřítky a zlobry postupně divák přestává věřit. Snad kdyby ho do očí zasáhl plivanec od plivníka, prozřel by stejně jako děti na plátně. Nebo kdyby se alespoň ke vstupence zdarma přidával „kámen ke koukání“… Watersovi však režijně vyhovují spíše civilní slovní přestřelky než akční scény, což naplno prozrazuje závěrečná bitva. Srovnávat však Kroniku rodu Spiderwicků třeba s Letopisy Narnie by nebylo úplně fér. Tvůrci totiž měli k dispozici poloviční rozpočet co mívají jiné fantastické snímky, a na výsledku je to logicky znát. Kronika je de facto poměrně komorním příběhem, který se vlastně odehrává jen v bezprostředním okolí Spiderwickova sídla. Těžko si tedy představit celosvětové katastrofální následky, jež by přinesla vláda Mulgaratha. Jako by se Kronika rodu Spiderwicků pohybovala spíše v mantinelech českých televizních pohádek než v opravdu výpravné fantasy. Díky scénám s hejkalem a domácím skřítkem Náprstníčkem závislým na medu však budou děti odcházet z kina nadšené. Rodiče zase mohou dumat, jestli lze opravdu vnímat jako happy end to, když osmdesátiletá stará panna odejde se svým otcem, jediným člověkem, jehož kdy milovala, kamsi na pohádkovou věčnost.

Autor: Milan Foltýn Zdroj: Pražský deník str. 24 Kultura, 27.3.2008