Neboj se vrátit domů - Marie Svatošová v rozhovoru s Alešem Palánem

Nakladatel:Kalich
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:270
Typ, vazba:Kniha, paperback
Formát, hmotnost:130 × 200 mm, 313 g
Více podrobností
Klubová cena: 225 Kč
Běžná cena: 299 Kč
Ušetříte: 74 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem u dodavatele, expedujeme do 10 pracovních dnů 
 
Informace o dostupnosti

Skladem u dodavatele, expedujeme do 10 pracovních dnů

Doba přepravy dopravcem:

  • 1 den

Poslední změna: 20.10.2018 11:19

Anotace

Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová. Rozhovor s ní vede spisovatel a novinář Aleš Palán.

Právě Svatošová před lety přišla s myšlenkami hospicové paliativní péče. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. Marie Svatošová v knize mluví také o své rodině, studiu medicíny, vlivu, jaký na ni měl P. Ladislav Kubíček či o svém trapistickém fan clubu.

V mnoha hospicích najdeme citát: „Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny.“ Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou.

„Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát,“ říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. „Nicméně přeji všem pevné zdraví,“ dodává.

Specifikace

Název: Neboj se vrátit domů - Marie Svatošová v rozhovoru s Alešem Palánem

Autor: Svatošová Marie, Palán Aleš,

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-7017-249-0

EAN: 9788070172490

Objednací kód: NA327255

Hodnocení a komentáře

Konečne kniha , která má velkou hodnotu (Jaroslava Šulcová , 18.10.2018) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Moc se na ni těšim, slyšela jsem paní Svatošovou přednášet a četla jeji články

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

str. 47

Rozumíš vůbec druhým, když se smrti děsí? Cítíš s nimi, to určitě ano, ale chápeš ten strach?

Snažím se chápat, snažím se rozumět a jejich strach mírnit. Samozřejmě ne agitací, to bych jen přilila oleje do ohně. Mám se strachem, ani ne tak o sebe, jako o své blízké, taky zkušenosti. Vím, co pomáhá, vím, co nepomáhá. Když se lidé ptají po původu mého klidu, pravdivě odpovím, že žiju s Bohem. Zmlknu, v duchu se modlím a čekám na další otázky. Vím, že přijdou. Dál pak pokračujeme podle toho, co dotyčný chce a je schopen z mých zkušeností vstřebat. Je to vždycky individuální a je nutno to respektovat. Do náprstku litr vody nenaleješ.

Marie, znám tě jako praktickou a ráznou ženu. Bojíš se vůbec něčeho?

Jasně, že bojím. Chceš to vidět? Vypusť tady živou myš a v tu ránu mě máš na lustru. Kdysi jsem se hodně bála psů. Preventivně. Nikdy mě žádný nekousl, ale mohl by. Mnohokrát jsem při pohotovostní službě seděla v sanitce a prosila majitele rozzuřeného psa, aby ho někam zamkl. Když tomu nechtěl rozumět, pohrozila jsem, že odjedu a návštěvu u pacienta nevykonám. To zabralo vždycky. Chápeš to? Pozvou si doktora do bytu a pustí na něj psa! Strachu ze psů mě odnaučil bratrův vlčák Brit. Ten mého drahého bratříčka miloval tak oddaně a věrně, že jsem si musela oblíbit i jeho. Taky jsem se dlouho bála zubaře. To mě zas odnaučila kmotřenka Markétka, když se stala zubařkou. Ty ses ale asi ptal na jiné strachy. Bojím se lidské hlouposti, nezodpovědnosti a lhostejnosti. Zvláště před volbami. Po nich se bohužel zpravidla ukáže, že ten strach nebyl neodůvodněný. A když vidím, jak se dnes plýtvá a drancuje naše Země živitelka, mám strach i o její budoucnost.

Prý i mnozí kosteloví lidé zažívají krátce před smrtí úzkost. Odkud takový pocit vychází?

Rozhodně ji neprožívají všichni, to ne, ale stát se to může. Návštěvy kostela nejsou očkováním proti úzkosti před smrtí. Dovedu si představit, že v některých případech mohou mít na jejím vzniku dokonce svůj podíl. Pokud tam člověk jen „chodil“, aby měl „čárku“, a jedním uchem pouštěl ven, co druhým zaslechl – pokud vůbec poslouchal –, tak mu to před smrtí může svědomí docela nepříjemně připomenout. Tím samozřejmě nechci říct, že každá předsmrtná úzkost pramení z nečistého svědomí. Jsou i různé psychické poruchy, neurózy, psychózy apod. Nebo například taková metastáza v mozku dovede udělat pěknou paseku. Ani psychiatr a ani zkušený teolog mnohdy nedokážou rozlišit, co je problém duševní a co duchovní, natož, za co ten člověk je, nebo není zodpovědný. To ví jen Pán Bůh. Proto nikdy nesuďme. Někdy můžeme příčinu předsmrtné úzkosti vydedukovat až zpětně, podle toho, co na ni zabralo. Jsou-li anxiolytika a podobné léky bez efektu a umírající se zklidní po přijetí svátosti nemocných, je evidentní, že šlo o problém duchovní.

Je smrt spravedlivá?

To je velké téma. Mnohokrát jsem v hospici ze země zvedala pomyslnou hozenou rukavici s nápisem „smrt je strašně nespravedlivá“. O tom je přesvědčena většina lidí. Nedivím se jim, cítí, že nejsou stvořeni pro smrt, ale pro věčný život, ovšem nevědí o tom. Touha po nesmrtelnosti je v nich hluboce zakořeněna, proto jim smrt přijde nesmyslná a nespravedlivá. Paradoxně z ní viní Boha, v jehož existenci nevěří. Někdy je to až úsměvné. Bůh není, ale může za všechno zlé. Mnozí jsou překvapeni, když jim řeknu, že na začátku, v ráji, to tak nebylo. Říkám to bez servítků: „Nezapomínejte, že nežijeme v ráji. Jsme z ráje vyhnáni. Zasloužili jsme si to. To je naše realita, taková je pravda. Dobrá zpráva je, že máme šanci do ráje se vrátit. Branou, které říkáme smrt. Jinudy to bohužel nejde.“ Jakmile lidé pochopí, že smrt je pro ně vlastně šance, a ne konec, už se jim tak nespravedlivá nezdá.


Žánry