Marie Terezie - Symfonie života velké císařovny

Už od dětství byla Marie Terezie vychovávána jako budoucí panovnice. Jako nejstarší dcera císaře Karla VI. si uvědomovala svou roli, kterou měla do budoucna v politice zastávat. Jezuitská výchova, výuka dějin, latiny a dalších cizích jazyků, silný vztah k hudbě a tanci – to vše jí dalo skvělý základ pro to, aby se mohla v dospělosti zhostit své úlohy panovnice.

Na trůn Marie Terezie nastoupila po otcově smrti jen díky tzv. Pragmatické sankci, která zabraňovala rozdělení habsburských držav, a po vymření mužské linie pak přešlo následovnictví na linii ženskou. Jako mladá panovnice to neměla po smrti otce jednoduché, nějakou dobu trvalo, než ji šlechta uznala jako schopnou vládkyni. Ale Marie Terezie se nedala. Byla tvrdá k sobě i k ostatním, a za svůj život toho zvládla opravdu neskutečně mnoho, přestože ji pracovní povinnosti často odváděly od rodiny.

Mariinou životní výhrou byl nepochybně její manžel, František I. Štěpán, který stál poněkud v pozadí za svou dominantní ženou. Byl jí oporou, miloval jejich děti a byl také nevídaným obchodníkem, který zabezpečil své potomky na několik generací dopředu a mnohokrát jak se říká „vytrhl trn na patě“ i své ženě financováním a podporou vojska.

Marie Terezie se zasadila o spoustu osvíceneckých reforem, nechala vytvořit katastry půdy a staveb, vydala robotní patent ke zmírnění robotní povinnosti, zavedla všeobecnou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky. Za její vlády byl vydán i ohňový patent s průlomovými zásadami požární ochrany a mnohé další… Jako pravá osvícenecká panovnice se zasadila o průlomové očkování proti pravým neštovicím, na které zemřelo několik jejích dětí a dalších členů rodiny. Neštovice v té době kosily doslova celou Evropu a nevyhýbaly se ani panovnickým dvorům.

V tomto románu je její role jako manželky a hlavně šestnáctinásobné matky možná stejná, ne-li větší, než její role jako panovnice, i když širší historické souvislosti jsou zde samozřejmě také zmíněny.

„…Lidský život má několik částí. Pokud se v pravou chvíli ohlédneme, uvidíme je za sebou. Jsou jako části symfonie, jako spojovací oddíly, jako vedlejší témata. Když si zazpíváme z radosti, je to zpěv našeho srdce, když zazpíváme s úctou, tu zpívá našimi ústy Nejvyšší…“

Jak napovídá podnázev knihy „Symfonie života velké císařovny“, je Mariin život přirovnán k oslavné symfonii, kterou na její počest složil Joseph Haydn, který se v příběhu mihne jako malý rozpustilý a neposedný žák s výjimečným hudebním nadáním, jako student i jako dospělý muž, který se s císařovnou několikrát setkal a nikdy ji nepřestal obdivovat.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Přidat komentář