Krvavý květ

Příběh je vyprávěn v první osobě – hlavní hrdinkou Sarou. Sara je dívka z města Örebra, které se nachází zhruba 200 km západně od Stockholmu. Přesto že je jí teprve 24 let, její život je už velmi… jak to říct… nesnadný. Na základní škole víc než nezapadla mezi vrstevníky, protože byla prostě jiná. Introvertní, ponořená do knih. Po škole absolvovala vojnu včetně velitelského výcviku. Vystudovala také vysokou školu, politologii. Čtenář ji poznává ve chvíli, kdy se stěhuje do otřesného podnájmu na kraji Stockholmu a nastupuje do bistra jako pomocná síla. Na cestě do práce tráví hodiny v dopravní zácpě. Než se v hlavním městě rozkouká a najde si v obou případech něco lepšího, má však alespoň tohle. Jeden příšerný pokoj a nic moc práci. Jenže právě v téhle práci se náhodou seznámí s atraktivní mladou ženou Belou. Ta jí nabídne práci u nich ve firmě, prestižní PR agentuře. A kromě toho jí nabídne také společné bydlení u sebe doma. Sara přijme jak skvělou práci, tak nabídku bydlení v centru města. Z krásné a dokonalé Bely se rychle stane Sařina důvěrná přítelkyně. Ve všem si rozumí, chodí spolu na nákupy, za sportem i na večírky, v práci tráví většinu času spolu.

Kromě přítelkyně Bely přinese Stockholm Saře také přítele. Skvěle si s ním rozumí a dokáže se mu svěřit s mnoha svými tajnostmi, jakoby se znali odjakživa. Před pár měsíci totiž Saře zemřel milovaný otec. Uhořel na chalupě. A ještě před tím byla Sara v Örebru znásilněna neznámým mužem v podchodu. V otcově pracovním stole najde Sara spoustu složek s různými novinovými výstřižky. Když je postupně pročítá, začne zjišťovat, že o tátově práci toho vlastně moc neví.

Občas ji ve Stockholmu kontaktují otcovi dávní kamarádi a kolegové z práce. Björn byl její matce, mladší sestře Lině i Saře nablízku, když jejich otec zemřel. Fabian byl Saře vždy sympatičtější, lépe si s ním rozumí. Björnovi se spíše snaží vyhnout. Celkově to vlastně ve Stockholmu není taková idylka, jak by se mohlo zdát. Saře se dějí hodně divné věci, které není schopná rozumově vysvětlit. Někdo jí prohledává věci, když je sama doma a užívá si koupel, někdo ji vyfotí a vloží fotku na její vlastní instagram. Dům, v němž bydlela v podnájmu najednou není… Chvílemi pochybuje o svém zdravém rozumu. Dokonce jí Bela doporučí služby kamaráda psychoterapeuta, ke kterému Sara začne docházet.

Kam všechny ty podivnosti kolem Sary tuto mladou ženu doženou? Co je pravda a kdo za tím vším stojí? A proč? Jak to bylo se smrtí jejího otce? Na některé otázky získáte ke konci knihy odpovědi, na některé ale ne. Dost věcí zůstalo nezdůvodněno a nedotaženo. Doufám, že je to proto, aby na ně autorka mohla navázat v dalším díle, který má vyjít už v dubnu 2020.

Kniha Krvavý květ je často označována jako mrazivý psychothriller. Já tohle nálepkování nemám moc ráda, nicméně tady to docela sedí. Příběh je vylíčen tak, že mrazivý chvílemi rozhodně je a napínavý také. Obzvláštněn je citacemi ze skutečných novinových článků pojednávajících vesměs o porušování lidských práv ve Švédsku. Někomu mohou tyto citace připadat nudné a zdlouhavé. Mě se to tak nezdálo. A to i přes to, že neznám švédské případy a osoby, o kterých pojednávají. Z výstřižků a následného Sařina komentáře je dostatečně patrné, o co jde.

Krvavý květ

Autorčino vyprávění se i díky překladu Jaroslava Bojanovského velmi dobře čte. Doufám, že další díly této trilogie nazvané VZDOR překládá také on.

Pokud máte rádi napětí kombinované se skutečnými událostmi a doplněné pořádnou porcí tajemství, nezbývá, než vám Krvavý květ doporučit.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková