Nechtěné

Příběh, který je na motivy Magdaleniných prádelen, kam se od poloviny 19. století odkládaly tzv. Padlé ženy – svobodné matky, problémové dívky. Většinou to bylo na žádost vlastní rodiny a dívky tam často zůstaly až do konce života. V této knize sledujeme Ivy, kterou její rodina v roce 1956 pošle do Domova svaté Markéty proto, neboť je nezletilá a těhotná. O šedesát let později narazí novinářka Sam na Ivyny dopisy, ve kterých popisuje hrůzy, které zažívá. Sam odhaluje hrozivé lži i tajemství ve své vlastní rodině. Toto téma mě nedávno velice zaujalo, tak o něm vyhledávám další knihy a filmy. Musím říct, že tato je zrovna méně povedená. Historická linka, kde Ivy popisuje svůj pobyt v Domově svaté Markéty, byla zajímá. Ta ze současnosti mě nebavila. Autorka se tam snažila dát co nejvíc zápletek a tajemství, které šikovná novinářka vyřeší za dva dny. Bylo toho tam zbytečně moc, bylo to nepravděpodobné, bylo na tom vidět, jak je to z nutnosti poslepované. Navíc dějových linek a vypravěčů bylo víc, než bylo potřeba. Když Sam narazí na nějakou záhadu, hned v další kapitole se přesouváme do toho dne a roku a nový vypravěč nám záhadu vyjasní. V knihách nemám ráda, kdy obyčejný člověk vyřeší dlouhodobou policejní práci během dvou dnů. Takže celkově námět dobrý, ale chtělo by to trochu ubrat v bujné fantazii.

Hrůza všech hrůz, hodně podobné s knihou Tmavé stěny Willardu, i když se jednalo o jinou komunitu, stejně neskutečné střídání přítomností a minulosti, to dodávalo příběhu to napětí. Děsivé, ale půvabně vykresleno. Tuto knihu mi doporučila knihovnice, jsem ji za to vděčná, protože se mi kniha moc líbila, tak jako Tmavé stěny Willardu, rozhodně doporučuji k přečtení ...