Život po francouzsku

2004 – Jean-Paul Dubois: Život po francouzsku

Vypravěč románu je obyčejný Francouz: Paul Blick vyrůstal jakoby ve stínu svého zemřelého bratra, po bouřlivácké éře 60. let se dobře oženil a usadil, začal pracovat jako novinář. Teď má na krku padesátku a jako kdekdo polyká prášky na uklidnění. Žije sám, žena ho zruinovala, děti se mu vzdálily. Autor podává osobité svědectví o francouzské společnosti, politice, rodině i sexualitě.

Tato tragikomická generační výpověď se stala ve Francii bestsellerem.

ODEON 2006, 2010




2006 – Nancy Huston: Rodová znamení

Vypravěči románu jsou čtyři šestileté děti, každé zastupující jinou generaci, ale patřící k téže rodině. Chronologie jde proti proudu času: první dostává slovo Sol, rozmazlený a namyšlený chlapec ze současné Ameriky, fascinovaný internetem, násilím a pornografií, po něm jeho otec Randall, svědek izraelsko-palestinských konfliktů, dále Randallova matka Sadie, až obsesivně pátrající po minulosti své matky, spjaté s nacistickým programem převýchovy unesených dětí Lebensborn. A konečně přichází dramatický osud talentované Kristiny-Erry, kterou proslaví zpěv beze slov - specifický způsob, jak se vyrovnat se svou vykořeněností a neexistencí mateřštiny.
Více než nacistické zločiny či konflikty víry autorku zajímá, nakolik dějinné události a společenské trendy zasahují osobnost člověka, jakou morální a psychickou výbavu mu do života přinášejí a jak působí na postoje k rodinnému životu jako takovému i k vlastní rodině.

ODEON, 2008

Přidat komentář

Příběh je dělen do kapitol označovaných podle volebních období francouzských prezidentů: od Charlese de Gaulla (8. ledna 1959 - 29. dubna 1969) až po Jacquesa Chiraka (II) (5. května 2002 - ?). V úvodu kapitoly Valéry Giscard d'Estaing (27. května 1974 - 21. května 1981) však hlavní hrdina přiznává: „Nikdy jsem nevolil. Jde o princip, který nehodlám porušit. Až dosud jsem odolal každému pokušení, všem snahám vyvolat ve mně pocit viny, vyvést mě z rovnováhy, všem tlakům, vydírání, přívalu nejrůznějších chytristických argumentů a držel se jediné písně svého skrovného breviáře, jelikož jsem si byl vědom toho, co od roku 1968 ví každý: Jak málo záviděníhodnou kongregaci dokážou volby lapit do sítí.“
Aby to ale zas nevypadalo, že jde o knihu povýtce politickou. Hned v první, degaullovské kapitole se čtrnáctiletý kamarád David svěří, že si tře penis špikovanými roštěnkami, a Paul se zmůže jen na vyděšeně pobavenou otázku: „Ty pícháš s matčinou roštěnkou?“

 

Autor: ONDŘEJ HORÁK Zdroj: 6.4.2006 Lidové noviny str. 3 Premiéry

Přidat komentář

Alexandra Pflimpflová přeložila úspěšný román Jeana-Paula Duboise Život po francouzsku.

LN Jean-Paul Dubois má dlouholetou praxi novináře. Je to třeba hlavní důvod, proč se liší od současných francouzských autorů, kupř. nového nového románu?

Nevím, jestli je to hlavní důvod, ale když Dubois jako novinář, mj. dlouholetý zpravodaj týdeníku Le Nouvel Observateur v USA, komentoval současný obraz světa, je přirozené, že se mu podobný postoj "vnucuje" i do fiktivního příběhu. Život po francouzsku je nejspíš přímo ukázkovým příkladem toho, kdy osud hrdiny a jeho myšlení je těsně provázáno (ať už negativně, či pozitivně) se směřováním společnosti. Nejde však o román politický; Dubois je založením - i vzděláním - především sociolog. Je pak logické, že nic z toho, co charakterizuje nový nový román, ať už jde o pohrdání psychologií a vžitými románovými postupy, šifrování výpovědi, nebo formální experimenty, u něho nenajdete.

Hlavní postava románu Paul Blick je stejně starý jako autor a rovněž žije v Toulouse. Do jaké míry je tedy možno mluvit o autobiografickém příběhu?

Abych nemluvila za autora, použiju jako on citát ze Sartrových Slov: "Řekněme, že se zřejmě podobám tomu ,člověku složenému ze všech lidí, který má cenu jich všech a jehož cenu má kdokoli.'" Nemyslím, že je třeba hledat styčné body v životě literární postavy, novináře a fotografa Paula Blicka, a novináře a spisovatele Duboise. Rozhodující je životní pocit obou, jejich zklamání z toho, že "se narodili do téměř dokonalého světa, do zklidněné doby, a zanechávají to místo v mnohem horším stavu, než jak ho tenkrát před půl stoletím shledali".

Vydal už Jean-Paul Dubois od úspěchu Života po francouzsku další knihu?

V současné době posuzujeme jeho nejnovější román či spíš novelu Vy žertujete, pane Tannere. Jde o příběh muže, opět Toulousana, který si při renovaci zděděného zchátralého domu prožil pravé peklo s výkvětem neschopných řemeslníků. Na první pohled je to opět Dubois, autor, který si nedělá velké literární ambice, nestaví se do bůhvíjaké umělecké pózy. Zdá se, že to bude komornější a "odlehčenější" text, který bude hrát ještě víc na strunu černého humoru.

Přidat komentář