Prožít rok jinak

Žijeme strašně rychle a moc lehce zapomínáme. To byl hlavní důvod k sepsání tohoto pro někoho možná všedního příběhu, který byl ale pro rodinu autorky zásadní a pomohl jim v uvědomění si sebe samých. Problémy ve škole, v práci, s psychikou – chtělo to nějakou vzpruhu, tlustou čáru a nový start. Ale to nejde ze dne na den. Člověk k tomu musí dospět. Život není idylický, a to ani na Bali. Přes drobné počáteční obtíže – je třeba si uvědomit, že svět se na druhé straně zeměkoule točí pro nás, zhýčkané Evropany, přece jen trošku jinak – rodina nakonec zakotvila a ustálil se i chod domácnosti. Důležitým bodem byla škola, která svým pojetím a přístupem otevřela náruč dvěma evropským dětem, které se zde mohly vzdělávat a být spokojené – bez stresu, nervů a úzkosti. Díky domorodcům, dnes již přátelům, kteří měli srdce na dlani, zvládla rodina spoustu peripetií, které by bez znalosti místních poměrů asi těžko zvládala. Nohejlovi viděli pěkný kus světa, což jim jistě pomáhá v nadhledu i nyní, dávno po návratu do Čech. Tady jsou totiž opravdu doma a tady se jim líbí ze všeho nejvíc, přestože „srovnat se“ jeli do Indonésie. Důležité je, že jim to pomohlo, každému zvlášť i celé rodině dohromady.

Vyprávění je milé, bez příkras, o radostech i strastech, o odchodech i návratech, o přátelství, cestování, o křehkosti lidské duše i síle rodinných pout. Nejdůležitějším ze všeho je poselství jedné písně … all you need is love… Je třeba si toho vážit a pracovat na tom po celý svůj život.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

 

Přidat komentář