Kvašan a Chmelík zasahují - Tajemství skřítků z Únětického pivovaru

Anotace

Ukázka z textu

str. 82

Ďábelský plán

Hned na druhý den ráno se skřítci pustili do práce. Úkol byl jasný: zjistit, kdo a jak moc v pivovaru pracuje.
Kamila s Kačkou umístily na stromě na dvoře novou ptačí budku vyrobenou ve školním kroužku a Kvašan si v ní udělal pozorovatelnu. Strom díky své dobré poloze uprostřed dvora poskytl strategický výhled na celý pivovar. Akce mohla začít.
Ječmák čekal schovaný u příjezdové cesty a zapsal si do knihy čas příjezdu dělníků. Přijeli v půl sedmé ráno a začali pracovat. Pro správnou evidenci si přesně poznamenal i časy dalších důležitých událostí, takže bylo jasné, že:
• v sedm hodin deset minut ráno odjeli rodiče do práce a holky odešly do školy,
• v sedm hodin patnáct minut přestali dělníci pracovat.
Ječmák vše běžel okamžitě sdělit Kvašanovi do velitelské budky.
Hvozdoň se mezitím proplížil do sklepa, kde zjistil, že si jeden z dělníků čte noviny.
Zátka s Bublinou se vypravili do stodoly, kde jiný z pracantů spal na valníku na seně. Dokonce si k tomu z domova přinesl spacák.
Chmelík vypátral, že si další z mužů smaží v mámině kuchyni vajíčka. Pustil si k tomu rádio a vesele si pohvizdoval.
Kvašan zahlédl ještě jiného, jak si na dvoře cosi vyrábí ze součástek, které ukradl v pivovaru.
Když se za chvíli skřítci znovu sešli v budce, dohodli se po krátké poradě, že není potřeba ty vykuky strašit, bohatě postačí, když se jim jen ukážou. A nemýlili se.
Chmelík se člověka v kuchyni zeptal, zda jsou ta vajíčka řádně okořeněná sušeným lopuchem. Zjevně nebyla, protože muž vytřeštil oči a vzal nohy na ramena. Asi běžel pro lopuch.
Muž ve sklepě se mezitím začetl do článku „Pardubice v play-off ohrožuje zranění klíčového hráče“. Byl do něj tak zabrán, že dokonce začal číst polohlasem:
„…situace hráče je opravdu vážná, jedná se pravděpodobně o výron kotníku, což by pro něj znamenalo stop nejméně na dva zápasy…“
„Nebo ještě hůř,“ ozval se Hvozdoň, který mezitím vklouzl do novin.
Muž zadumaně pokračoval: „No jo, to je pravda, může bejt zraněnej i dýl, bez něj to nemůžou zvládnout.“
„Ale my to bez tebe zvládneme,“ opáčil Hvozdoň a ukázal se mu. Vypadalo to, že fotografie z novin začala zničehonic mluvit.
Muž noviny vyděšeně odhodil, vykřikl a s hrůzou se začal drápat po schodech do sklepa.
Zátka a Bublina si zatím marně lámali hlavu, co se spáčem na valníku. Muž měl totiž velmi tvrdé spaní a nepomáhalo, ani když ho tahali za uši nebo šimrali pírkem pod nosem – jen hlasitě kýchl a sfoukl přitom nepřipraveného Zátku na zem. Skřítkům už začínala docházet trpělivost i nápady. Nakonec se dohodli a oba naráz mu zabušili na oční víčka. Výsledek se dostavil okamžitě: muž se naříkavě probudil a přímo před očima spatřil rozmazané obrysy nějakých pidimužíků. S leknutím se posadil, ale okamžitě pronikavě zařval a sesunul se zpět:
„Aúú!“
Svým prudkým pohybem totiž narazil hlavou do kladky, která se už dřív stala osudnou Kačce. Oba skřítci ho navíc nepřestávali popichovat a pošťuchovat, a tak se vymotal ze spacáku a s děsem v očích a boulí na čele rychle zamířil na dvůr.
Kvašan se mezitím opatrně zezadu přiblížil k muži, který spokojeně leštil motorku. Když doleštil, oblékl si černou kombinézu, zapnul helmu a chystal se zkontrolovat zrcátka. Ale ouha: jakmile se do zrcátka podíval, objevil se v něm vousatý skřítek, vyplázl na něj jazyk a hned zase zmizel. A ve druhém zrcátku také! Slezl z motorky a začal ji obhlížet kolem dokola, když vtom ho něco praštilo do helmy a hned nato se mu v hledí objevila ta samá vousatá tvář. Kam se podíval, tam byl ten pidimužík, nedalo se před ním utéct. Muž nechal motorku motorkou a s křikem vyrazil pryč.
Během chvilky se tak z různých míst pivovaru ozýval řev, kvílení a troubení a po dvoře se zmateně potáceli a padali vyděšení dělníci. Neuplynulo ani deset minut a muži jako o překot naskákali do dodávky a ze stavby ujeli.
Skřítci své velkolepé vítězství oslavili tím, že snědli usmažená vajíčka. Ale moc jim
nechutnala, protože bez sušeného lopuchu to prostě není ono.
Když přijeli navečer rodiče s holkami domů, nestačili se divit.
Přivítali je dělníci nastoupení v jedné řadě před pivovarem. Třásli se a někteří dokonce padli s pláčem na kolena. Jeden z nich měl na čele obrovskou bouli.
Všichni se jeden přes druhého omlouvali a prosili za odpuštění: „Hlavně pošlete ty prokletý příšery pryč! My už nikdy nic neukradneme! Slibujeme! Ať nás nechají na pokoji! Vracíme vám peníze za práci. My nic nechceme. A tady máte všechny ty nakradené věci. A tu motorku si taky vezměte, jen nás zbavte těch malých strašidelných mužíků.“
Kačka s Kamilou se spokojeně usmívaly a Kačka řekla, že to zařídí a že můžou jít.
Štěpán s Luckou se na své dcery tázavě podívali a ty pochopily, že již musí s pravdou ven. Bylo na čase rodiče s těmi „strašidelnými mužíky“ seznámit.