Dynastie - Vzestup a pád Caesarova rodu

Nakladatel:Dokořán
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:448
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:160 × 236 mm, 857 g
Více podrobností
Klubová cena: 375 Kč
Běžná cena: 499 Kč
Ušetříte: 124 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem 
Připraveno k expedici
Informace o dostupnosti

Zboží skladem předáváme dopravci do 1-2 pracovních dnů.

Doba přepravy dopravcem:
  • 1 den

Poslední změna: 20.11.2018 16:48

Anotace

Římu nejprve vládli králové a pak se stal republikou. Ale poté co dobyl svět, se jeho republika zhroutila a Řím se topil v krvi. Občanské války byly tak strašné, že římský lid nakonec přivítal vládu autokrata, který mu dokázal přinést mír. Jejich nový pán si říkal Augustus (Vznešený) nebo také "oblíbenec bohů". Křiklavé kouzlo dynastie, kterou Augustus založil, se nikdy nevytratilo. Žádná jiná rodina se jí nemůže vyrovnat galerií předních postav, jež vyvolávají zájem i znepokojení.

Tiberius, slavný vojevůdce, který skončil jako zahořklý samotář, nechvalně proslulý svým zvráceným chováním; Caligula, mistr krutostí a ponižování, jenž chtěl jmenovat konzulem svého koně; Agrippina, která svými manévry dostala k moci svého syna Nera, jenž ji dal nakonec zavraždit; a samotný Nero, který závodil na olympijských hrách, oženil se s eunuchem a po požáru Říma si v centru metropole vystavěl vlastní palác neřestných rozkoší.

Tom Holland přináší oslnivý portrét první císařské dynastie Říma. V tomto strhujícím příběhu nalezneme vrahy i ctihodné senátory, cizoložníky i vlasaté barbary, pletichařící matky i zdráhající se gladiátory. Dynastie je freskou rodiny, která přetvořila a ohromila Řím.

Specifikace

Název: Dynastie - Vzestup a pád Caesarova rodu

Originální název: Dynasty. The Rise and Fall of the House of Caesar

Autor: Tom Holland

Překladatel: Stanislav Pavlíček

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-7363-882-5

EAN: 9788073638825

Objednací kód: NA316014

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

str. 115

Samozřejmě že se šuškalo o skandálu. Vždycky se šuškalo. Klevety byly součástí vzduchu, který občané dýchali. Kdekoli se shromažďovali lidé, vždycky se na chvíli zastavili a vyměňovali si drby, které se považovaly za zprávy. Stačilo, aby na Fóru někdo vypustil příběh, a už se s nemilosrdnou nevyhnutelností šířil uličním labyrintem města do dílen, úzkých slepých uliček a zapadlých náměstíček, kde se prasata hrabala ve smetí a valcháři věšeli na šňůry své prádlo. Římský lid v sobě měl vždycky něco puritánského. Žádná soukromá neřest se před ním nedala dlouho utajit. Politický život v Římě se nejmenoval res publica pro nic za nic. Posměšky a sykot davu určitě pronásledovaly i toho nejvýznačnějšího muže, když byl nachytán při nějaké nemístnosti. Graffiti, načmáraná a vyškrábaná po celém městě, poskytovala každému, kdo je dokázal přečíst, neustále čerstvou porci choulostivých informací. Až se lidé báli, aby se pod jejich vahou nezhroutily zdi. Dokonce i negramoti káleli na monumenty těch, kdo je urazili. Římané měli vzácný talent pro házení špíny.
V čele jejich záležitosti nemohl dost dobře stát někdo tak dlouho jako Augustus, aniž by zjistil, že i jeho bílá tóga má ušpiněný lem od občasných šplíchanců. Senzační okolnosti jeho sňatku s Livií zůstávaly živě přítomné v myslích jeho spoluobčanů. Muž schopný zmocnit se těhotné manželky někoho jiného byl zjevně schopen zmocnit se kohokoli. I když přesné detaily jeho údajných milostných afér byly mlhavé, obecně se Augustovo sukničkářství považovalo za samozřejmost. Livie, daleka toho, aby dělala potíže, si údajně držela moc nad svým manželem tím, že nad jeho četnými cizoložstvími přivírala oči a dobře ho zásobovala pannami. Přátelé princepta snažící se omluvit jeho nemravné chování tvrdili, že milostné avantýry byly důsledkem jeho vypočítavosti, nikoli chtíče, a že spal jenom s manželkami senátorů, které chtěl mít pod dohledem. Muž tak promiskuitní jako Augustus byl ale v očích mnoha občanů považován za člověka, jemuž chybí sebekázeň, která byla známkou správného Římana. Nekontrolovaná sexuální chuť, jež se dala čekat jen od ženy – anebo samozřejmě od Řeka, byla sotva hodna občana zoceleného v nejvznešenějších tradicích města. Energie věnovaná souložení s cizími ženami mohla být využita lépe, k větší slávě římského lidu. Augustova pověst nenapravitelného cizoložníka tedy neumocňovala jeho mužnost, ale naopak na něj vrhala zlověstné světlo zženštilosti. Žádný muž nemohl byt považován za skutečného muže, pokud byl otrokem svých vlastních tužeb. Playboyové, kteří se honili za vdanými ženami, byli proslulí svou zženštilostí. Princeps, šeptalo se, si opaloval chloupky doruda rozžhavenými skořápkami od ořechů, aby měl hladší nohy.
Byl to jistě šokující detail. Nicméně jak sám Augustus uznával, mohlo to být mnohem horší. Ve srovnání s Antoniem z toho vycházel lehce. Žádné z obvinění vznesených vůči němu se ani vzdáleně nemohlo rovnat smrtící přílivové vlně špíny, kterou vypustil proti svému rivalovi. Augustova pověst nebyla pomluvami nikdy kriticky ohrožena. Ve skutečnosti byly příběhy o jeho zženštilosti vzrušující ne proto, že byly uvěřitelné, ale hlavně proto, že se zdály nepravděpodobné. A princeps, namísto aby pohrdal morálkou těch, kdo ho pomlouvali, s nimi jejich morálku do morku kostí sdílel – a římský lid to věděl. Když dal Augustus na vědomí, že nosí šaty, které mu utkala jeho žena, nikoho nenapadlo obvinit nejbohatšího muže světa z pokrytectví, že nosí prostý oděv domácí výroby. Livia nejen vnesla do jeho domácnosti nádech patricijské třídy, ale zároveň sloužila jako živoucí ztělesnění starodávných ctností. Jako na Augustově partnerce na ní nikdy neulpěl ani náznak cizoložných vášní. Žena, která věděla, jaké to je všechno ztratit, si střežila své postavení princeptovy manželky cudně a s ledovou sebekázní. Plně chápala, že „její vzhled, její slova, její každý čin, jsou předmětem intenzivní pozornosti“. Nikdy nebyla na veřejnosti spatřena bez stoly, dlouhých, objemných a dusivě těžkopádných šatů, které sloužily římské ženě ve vysokém postavení jako symbol její skromnosti. Livia dokonale věděla, co její manžel od ženy vyžaduje. V soukromí byla jeho nejbližší důvěrnicí; na veřejnosti živoucím symbolem zbožnosti a tradičních hodnot.
Závislost Římanů na klevetách byla odvrácenou tváří jejich obdivu k ctnostem spjatým s římským lidem a jeho drsnou a heroickou minulostí. Bohatství a rodokmen nikdy nesloužily jako jediné faktory určující status. „Podle přesvědčení Římanů ani sňatek, ani rodina, ani způsob života, ani hostiny se nemají ponechat jen libovůli a žádosti jedince bez veřejného posouzení a dozoru.“ Dozor byl v Římě neúprosný a zároveň oficiálně schválený. Občané byli v Římě rozděleni s velkou přesností do tříd – chování nehodné třídě, do níž člověk spadal, člověka bez výjimky degradovalo. Princeps, jak odpovídalo jeho postavení na vrcholku hierarchie, bral tuto regulaci svých spoluobčanů opravdu vážně. To, že se do Říma po chaosu a zvratech občanské války vrátil mír, s sebou neslo také obnovení státem stanovených hierarchií. V roce 28 př. n. l. a potom znovu o dvacet let později Augustus podrobil celou občanskou populaci censu, tedy sčítání lidu, odhadu jeho majetku a jeho následnému rozdělení do tříd. Nebylo překvapivé, že obzvláště pozorně sledoval nejvyšší složku společnosti. Census v roce 28 př. n. l. měl za následek celkové zeštíhlení senátu, který znovu prodělal čistku v roce 19 př. n. l. Ačkoli to bylo ostudné pro ty, kdo z něj byli vyhnáni, značně to zvyšovalo prestiž těch, kteří sítem prošli. Augustovo bezohledné zeštíhlování zvyšovalo vznešenost celého řádu. Maiestas, tak se to označovalo v latině: aura majestátnosti a velikosti, která – ještě v době, kdy hlas občana pořád něco znamenal – bývala považována za výsadu římského lidu jako celku. Byl to samozřejmě princeps sám, kdo nejsilněji ztělesňoval maiestas – ale nebyl jejím ztělesněním výhradním. Senát, hodný toho, aby se spolu s ním podílel na heroickém projektu záchrany republiky, byl koneckonců nedílnou součástí jeho záměru. Ani Imperator Caesar Augustus nemohl nést toto konkrétní břemeno sám.


Žánry