Athény a Jeruzalém, úděl duchovní říše Západu

(0x)
Nakladatel: Garamond (GARAMOND, s.r.o.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:206
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:137 × 207 mm, 335 g
Více podrobností
Běžná cena: 260 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 28.03.2024 21:09

Anotace

Kniha zajímavým způsobem popisuje dialog mezi židovským a řeckým myšlením, na němž stojí základy naší západní civilizace a v jehož středu ční systém hodnot oslavujících svobodu bytí a myšlení jednotlivce, rozum, shromažďování vědomostí a zdokonalování materiálního i duchovního světa. Židé vyznávají nekonečnost a naději, Řekové konečnost a tragédii rozumu, ale obě civilizace směřují k základní ideji západní civilizace, kterou je jednota: jednota Boha, jednota Člověka, jednota Druhého, jednota Příčin, jednota monoteismu, jednota Vědy, Víry a Pravdy. Někdy bývá tento židovsko-řecký původ opomíjen. Západní civilizace sice připouští řecké příbuzenství, zanedbává však obvykle to, co dluží judaismu, a hlásí se pouze ke křesťanství. V této knize předkládáme jakousi psychoanalýzu západní civilizace - Okcidentu, která má odhalit její rodinná tajemství a vyrovnat se s nimi. Právě to je podmínkou jejího přežití. Dialog mezi židovským a řeckým myšlením zakládá postupně systém hodnot, jakousi sociální utopii, oslavující jednotlivce, svobodu bytí a myšlení, rozum, bádání, shromažďování vědomostí, zdokonalování materiálního světa. Výsledkem židovsko-řeckého dialogu je odmítnutí fatality a vítězství lidské svobody nad svobodou bohů. V tomto dialogu začíná vláda rozumu, neoddělitelná od svobody. Židé vyznávají nekonečnost a naději, Řekové konečnost a tragédii rozumu, ale obě civilizace konvergují k základní ideji Okcidentu – jednota. Jednota Boha, jednota Člověka, jednota Druhého, jednota Příčin, jednota monoteismu, jednota Vědy, jednota Víry a jednota Pravdy. Přesto však je tento tak důležitý společný židovsko-křestanský původ naprosto nedoceněný. Civilizace Okcidentu sice připouští řecké příbuzenství, zanedbává však obvykle to, co dluží judaismu, a raději se hlásí pouze ke křesťanství. V této knize tedy předkládáme jakousi psychoanalýzu civilizace Okcidentu, která má odhalit její rodinná tajemství a vyrovnat se s nimi. Právě to je podmínkou jejího přežití.

Specifikace

Název: Athény a Jeruzalém, úděl duchovní říše Západu

Originální název: Le destin de l’Occident

Autor: Salfati Pierre-Henry, Attali Jacques,

Překladatel: Joseph F. Vedlich

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-7407-407-3

EAN: 9788074074073

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

str. 53

Mojžíš a Homér – jednota v troufalosti

13. století př. n. l.

Končí čas mýtů anonymních autorů. Nevíme vůbec nic o autorech babylonských a akkadskych eposů ani indických Véd, egyptské Knihy mrtvých nebo o mýtech stvoření světa amerických Hopiů, afrických Dogonů nebo Finů. S Mojžíšem a Homérem začíná nová doba – doba textů podepsaných nebo alespoň připsaných pojmenovanému autorovi.
Mojžíš bývá považován za autora Tóry a Homér údajně složil dva eposy – Illiadu a Odysseu, jejíhož hrdinu Odyssea později Římané přejmenovali na Ulysse.
Jak u Hebrejců, tak později u Řeků dějiny světa psal člověk – Bůh diktoval svůj text Mojžíšovi a Múzy inspirovaly Homéra. Člověk se tak zjevuje ve své základní zvláštnosti – tvůrce a porušitel zákazů.
Chronologie událostí je důležitá a znovu je potvrzeno, že Tóra byla podle židovské tradice napsána ve 12. století př. n. l. na Sinaji, zatímco Illias a Odyssea ve století 9. př. n. l. v Iónii. Historie židovské prvenství potvrzuje – texty z 8. století př. n. l. již obsahují části Tóry, zatímco první zmínky o textech připisovaných Homérovi se objevují až v století 6. př. n. l. a poté až v textu ze století 4. př. n. l., v němž jistý Hipparchos nařídil v Athénách při příležitosti panathénských her recitaci Homérovych textů „jednoho za druhým bez přerušení“.
Je důležité si uvědomit, že Mojžíš líčí svůj vlastní život a události, které mu předcházejí, zatímco Homér líčí dobrodružství svých hrdinů – Odysseus měl žít nejméně pět století před Homérem. Další důležitý rozdíl spočívá v tom, že zatímco Mojžíšova kniha je od počátku považována Hebrejci za svatou, Homérovo dílo nikdy za svaté považováno nebylo, přestože v jeho textech jsou bohové ve styku s lidmi.
Rozdíl je i ve jménech. Faraonova dcera dá Mojžíšovi jméno, které znamená „zachráněný z vod“, protože jej zachránila z Nilu. Jméno Homérovo odkazuje významem buď k pojmu „rukojmí“ nebo „ten, kdo musí následovat“. Jméno Odysseus je odvozeno od odusamenos – „hněvat se“. Byl tak pojmenován svým dědem ze strany své matky, Autolykem, který z něj učinil „dítě hněvu“.
Ovšem existuje celá řada společných prvků mezi oběma texty. V době okolo 1250 př. n. l., kdy podle židovské tradice Mojžíš a Hebrejci přecházejí Rudé moře, se mělo vydat řecké loďstvo pronásledovat řeckou princeznu Helenu, která uprchla do Tróje s Paridem. Z porážky Tróje se zrodí řecký osud, z porážky faraona osud Židů. Homér bude považován za největšího řeckého básníka a Mojžíš se stane největším z židovských proroků.
Ve skutečnosti jsou Mojžíš a Homér oba bez pochyby imaginární postavy. Jeden jediný autor nemohl složit 16 000 veršů Illiady a 12 000 veršů Odyssey, stejně jako Mojžíš 5 845 veršů Tóry. Navíc ani jedna z obou pověstí není historicky doložena. Víme pouze, že achájští Řekové byli vyhnáni z Peloponéského poloostrova koncem 2. tisíciletí př. n. l., usadili se v Iónii a později se částečně na Peloponés vrátili jako Helénové. Zakládají města na řeckém kontinentu, mezi nimi Athény, jejichž král Théseus se stane národním hrdinou Iónů. V 11. století př. n. l. Iónové zakládají prosperující kolonie na pobřeží Malé Asie, mimo jiné Tróju, a jsou napadeni Řeky. Stejně tak je dokázána přítomnost Židů v Egyptě ve 2. tisíciletí př. n. l. Ovšem příběh, který vyprávějí Illias a Odyssea, nijak doložen není. A stejně tak není archeologicky nijak doložena existence Mojžíšova, Jozueho ani krále Saula na straně Židů. Není dokázána ani existence Saulova syna Davida, jen později je zmíněn jako zakladatel „domu Davidova“.

Každému jeho putování

Tóra líčí čtyřicet let putování Mojžíše a židovského národa na cestě zpět do Země zaslíbené. Illias a Odyssea líčí posledních čtyřicet dva dnů trójské války, bloudění a návrat Odyssea do míst, odkud odešel. Oba tyto příběhy, pokud vůbec, se odehrály současně.
Mojžíš se měl narodit v Egyptě – na východě Okcidentu, Homér v Iónii, na západě Orientu.
Hebrejcům postačí několik málo dní, aby pod Mojžíšovým velením uprchli z Egypta, kam přišli o 210 let dříve. Několik málo dní postačí Řekům, aby dobyli Tróju – staleté město. Mojžíš a Odysseus se oba vrací tam, odkud vyrazili. Židovský národ se vydá na cestu do Kenaanu a cesta bude trvat čtyřicet let. Odysseus se vydá po moři k Ithace a cesta bude trvat více než jedno desetiletí. Podle poslední perikopy knihy Numeri čtyřicet dva dnů Illiady odkazuje na čtyřicet dvě etapy putování Židů po Sinaji.
Mojžíš bloudí po poušti, Odysseus po moři, Mojžíš vede svůj lid, Odysseus své muže. Cesta k Sinaji vede přes moře, cesta do Ithaky po moři. Židé museli být v Egyptě, aby z něj mohli odejít – penetrace nutná ke zrodu svobodného lidu. Odysseus unikne z trójského pekla a z jeho penetrace trójským koněm.
V obou případech se společníci Mojžíše a Homéra bouří proti útrapám cesty a ptají se jich: Co zde vlastně děláme?