Noc

Na čtvrté pokračování bestsellerové série s Martinem Servazem jsme se s očekáváním těšili bezmála dva roky. Předmětem zájmu byl zcela jistě psychopatický sériový vrah Julian Hirtmann. Otázka, kdy a kde se zjeví příště, čtenářům vrtala hlavou stejně tak jako záhada rozuzlení příběhu zmizelé Marianny.  

V knize Noc jeho stopy vedou na těžařskou plošinu v Severním moři poblíž norského pobřeží, kde zřejmě Hirtmann pracoval, a kde po sobě také zanechal výmluvné stopy v podobě v úvodu zmíněných fotografií. Příběh se opět přesouvá do prostředí francouzských Pyrenejí a vyšetřování může začít.

Na duševním i fyzickém zdraví kriminalisty Martina Servaze se zásadně podepsala klinická smrt, kterou prodělal. Do pátrání po sériovém vrahovi se však pouští s obdivuhodnou vervou a zápalem.

Jak už to známe z předchozích Minierových knih, děj je rozsáhlý, všelijak se košatí a rozvíjí. Ani knize Noc nechybí úžasně tajuplná zimní atmosféra, z níž člověku běhá po zádech mráz. Další a další záhady se postupně odhalují a děj příjemně graduje. Čtenář si nějakou dobu může myslet, že tuší, jak vše skončí, aby se v závěru ujistil pouze o tom, že si s ním autor jenom hrál.

Noc má celkem 536 stran. Úplné rozuzlení je přitom zachyceno až na několika málo posledních stránkách! Všechno je úplně jinak, než čtenář předpokládal. Takto rychle pojatý děj má sice ohromný spád, nicméně občas jsem měla trochu problém zorientovat se ve všech odhaleních. Stručnost ukončení příběhu je ještě víc vyhrocena v samotném epilogu.

S blížícím se závěrem nám může postava Martina Servaze vzdáleně připomínat Supermana. To, co na jeho bedra Bernard Minier nakládá, by obyčejný smrtelník zvládl asi jen těžko, nicméně to ke krimi thrillerům už asi tak trochu patří.

Závěr Noci nám opět pootvírá dvířka k dalšímu dobrodružství a předznamenává, že se s dalším dílem máme opět na co těšit.

Po celou dobu na mě Noc působila jako perfektní krimi thriller. Z předchozích knih série, tedy Mráz, Kruh a Tma jsem byla vyloženě nadšená. Závěr na mě ale působil dojmem, jako by na něj autorovi už nezbývalo moc času. Jako by se limit pro rozsah knihy pomalu chýlil ke konci a autor na to zareagoval kvapným rozuzlením. Předchozí rozsáhlá část s rychlým spádem na konci poměrně dost ostře kontrastuje.

Po přečtení knížky jsem si navíc uvědomila, že některé postavy bez vysvětlení prostě zmizely, a že některá rozluštění úplně nekorespondují s předchozím dějem. Zmíněn například už vůbec nebyl bohatý starší pán, který sponzoruje hledání Juliana Hirtmanna.

Hned v úvodu knihy působí také poměrně rušivě způsob překladu tykání a vykání mezi jednotlivými postavami, které se vzájemně takřka neznají, ale tykají si.

V Noci se také na krátkou chvíli dostáváme do Prahy, a sice s cílem získat nájemného vraha Jiřího. Vzhledem k tomu, že ho Minier vykresluje jako poměrně neschopného, působí tenhle krátký exkurz do České republiky malinko podivně, stejně jako samotná postava Jiřího.

Kromě zmíněných drobností je Noc skvělým krimi thrillerem! Má pro to takřka všechny atributy. Moc se mi líbí styl Bernarda Miniera a jeho dovednost zachovat přehlednost děje i přes tak rozsáhlé větvení příběhu. Jednotlivé kapitoly se záměrně střídají tak, aby se čtenář neměl šanci nudit ani na okamžik. V rámci současných děl v žánru kriminálních románů a severských detektivek je dílo Bernarda Miniera rozhodně nadprůměrné. Ze závěru Noci je patrné, že se dříve či později dočkáme dalšího pokračování. Bylo by jen těžko uvěřitelné, že existuje někdo, kdo se na něj ani trochu netěší.

Autorkou recenze je Andrea Simoglu

Přidat komentář