Za zavřenými dveřmi

Manželství jako dokonalost sama!

Jack a Grace se potkali v Regent´s parku, kam Grace často chodívala se svou milovanou sestrou Millie, trpící Downovým syndromem. Protože rodiče tento fakt nikdy nepřijali, přijala Grace svou sestru jako jediná za vlastní. Jack se živí jako právník a obhájce týraných žen. Je neohrožený a tvrdě se bije za práva bezbranných a utlačovaných žen. Je velmi pohledný a Grace si ho všimla už předtím. Nikdy by ji ale nenapadlo, že někdo tak dokonalý a nesmírně šarmantní by o ni mohl mít zájem.

Jack však nejenom, že se zamiloval do Grace, ale okamžitě si získá i Millii. Začal ji brát jako plnohodnotného člena jejich rodiny. Grace se rázem změnil celý svět. Její nový manžel ji pozval na svatební cestu do Thajska a pořídil ji dům snů, kde mělo být místo i pro její sestru Millii.

Pohádka se rozpadá jako domeček z karet už o svatební noci…

Všechny představy Grace o dokonalém manželství a bezchybném partnerovi se zčistajasna zhroutí. Grace je v pasti a nechtě do ní vtáhla i svou milovanou sestřičku. Den ode dne víc a víc zjišťuje, že je takřka nemožné se z vražedné smyčky vymanit.

Dlouho jsem na sobě neměla modré šaty, které má Millie moc ráda, protože mají stejnou barvu jako moje oči. Vytáhnu je ze skříně. "Obleč si ty krémové," řekne Jack. Je pravda, že se mu víc líbí, když mám na sobě neutrální barvy, a tak dám modré šaty zpátky a vytáhnu krémové.

Musím se přiznat, že k přečtení knihy Za zavřenými dveřmi mě nalákala kamarádka a všechny ty nadšené ohlasy. Samotná anotace mi totiž nepřišla tak moc zajímavá. Příběh mě natolik zaujal, že jsem ho dokázala přečíst během pár hodin. Něco podobného se mi stává opravdu jen málokdy.

Kapitoly nebyly obligátně číslované, ale dělily se na Přítomnost a Minulost. Obě linie se pak protnuly v samotném strhujícím závěru. Především během poslední třetiny knihy jsem si toužebně přála, abych dokázala číst rychleji. Střídání toho, co se stalo, s tím, co se děje právě teď, vás neustále drží v napětí a nutí číst další a další kapitoly.

B. A. Paris dokázala napsat neskutečně skvělý psychologický thriller. Stránky mě pohltily natolik, že jsem byla nucená číst a číst navzdory všem všedním povinnostem. Síla a krutost samotného příběhu byla natolik veliká, že jsem zhruba v polovině knihy přemýšlela nad tím, že knihu odložím na neurčito. Nešlo to.

I přesto, že příběh je dost předvídatelný, a že jsem už dlouho před koncem tušila, jak všechno skončí, nijak zvlášť mi to nevadilo. Je až neskutečně atraktivní.

Postavy jsou relativně dobře prokreslené a nejúžasnější ze všech byla Millie. Bez ní by tenhle příběh byl přece jenom trochu tuctový.

Za zavřenými dveřmi

Autorkou recenze je Andrea Simoglu