Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Ladislav Zibura, který si čtenáře naprosto získal svými předchozími dvěma knihami, 40 dní pěšky do Jeruzaléma a Pěšky mezi buddhisty a komunisty, se jednou za čas vydá do světa, a z té cesty pro nás pak napíše knížku natolik perfektní, že máme dojem, jako bychom tu pouť prošli s ním.

Nechodí vždycky jenom pěšky. Zvlášť po Arménii a Gruzii taky stopuje, letí letadlem, pak zas chvíli jede na kole… a zároveň se kochá nádherami přírody, hledá místo, kde by mohl přespat, někdy taky trochu hloubá nad životem a povídá si s těmi, co je zrovna potká. Tentokrát u toho navíc vypije plno pálenky. Tolik, že slabší povahy by se s takovou spotřebou alkoholu z téhle cesty nejspíš už nevrátili.

Už nikdy pěšky po Amrénii a Gruzii se sice řadí mezi cestopisy, nicméně vůbec není tím typickým hutným cestopisem, který je sice informačně velice hodnotný, ale zato nudný. Naopak Ladislav Zibura všechno líčí s takovou lehkostí a nadhledem, že se čtenář stíhá bavit a zároveň se toho spoustu dozvědět. Naprosto nenásilně. Podobně pojatých cestopisů není moc a já jsem přesvědčená, že právě díky tomu se Zibura stal tolik oblíbeným.

Ve srovnání s předchozími dvěma knihami je tahle trochu odlišná v tom, že je více osobnější, víc vypráví o strastech cesty, pochybách cestovatele a jeho strachu. Pro mě osobně byla tato knížka ze všech tří nejhezčí.

V knihách Ladislava Zibury si každý najde to své. Důležité je, že se vše nese v optimistickém duchu. Cestovatel by měl mít oči otevřené a vše vnímat. Pokud to, co na cestě viděl, chce předat někomu dalšímu, není nic horšího než to, že použije syrový popis, o kritice nemluvě. S tím se u Zibury nesetkáte. I negativní věci dokáže pojmout a podat ostatním s neuvěřitelným nadhledem a lehkostí!

Na co jsem bohužel nepřišla, bylo, proč je v názvu knihy užito „už nikdy.“ Původně jsem si myslela, že se tentokrát opravdu jedná o nějakou nesmírně strastiplnou cestu plnou smrtelně nebezpečných souher náhod. Nic takového se ale nestalo.

Na závěr musím ještě zmínit krásné grafické zpracování. Text totiž doplňují nádherné ilustrace ilustrátorů Tomski & Polanski. Přiznám se, že mi díky nim během čtení ani nechyběly fotky. Dočetla jsem se, že se dokonce měnil i text, tak, aby ladil s ilustracemi. Perfektní práce!

Ještě před rokem jsem Ziburu znala pouze z doslechu. Věděla jsem o něm jen to, že píše cestopisy, které jsou teď momentálně naprostým hitem. Jsem ráda, že jsem se rozhodla přesvědčit se o jejich kvalitách a zařadit se k dlouhému zástupu Ziburových fanoušků.   

Autorkou recenze je Andrea Simoglu

Přidat komentář