Život, na který metr nestačí

Karolina je asi pětadvacetiletá dívka, která píše blog o svém životě na vesnici. Její texty nyní vyšly v knize, která nese název jejího blogu Karolina: Život, na který metr nestačí.

Na vsi žije od svých pěti let, kdy se její máma Daniela rozhodla přestěhovat se s dětmi z Prahy do vesničky Zaječí ke své mamince, Karolinině babičce. Vzhledem k tehdejšímu věku do toho Karolina nemohla moc mluvit. Ani její zhruba o čtyři roky mladší bratr Bertík, plným jménem Robert.

O své mamince Karolina píše jako o Daniele. Prý ji tak říká od svých 12 let, kdy se topila v řece a z plných plic křičela „mami“, ale Daniela nereagovala. Maminek tam bylo spoustu a dětí křičících „mami“ taky.

K jejich životu na venkově se postupně přidalo plno zvířat – psi, koně, kozy, kozlové, ovce, slepice, perličky, husy. Rybičky v akvárku vymřeli. „Je důležité si přiznat, že člověk prostě nestihne všechno.“ Je tedy nasnadě, že hodně jejích příspěvků je o těchto zvířatech. Ale není to jen o nich. Karolina vyrostla do bezmála dvou metrů, z čehož vyplývá například nemotornost při tělocviku či věčné odpovídání na rádoby vtipné otázky všech možných lidí, kteří poukazují na její výšku. Hned v úvodu se svěřuje, že přemýšlí o tom, nechat si vytisknout na tričko odpovědi na nejčastější otázky poukazující na její výšku. Zamýšlí se např. nad svými schopnostmi parkovat, vzpomíná na zážitek se seznamkou, na promoci i barvení vlasů.

Život, na který metr nestačí

Karolina Mikšíková píše o situacích ze svého každodenního života s nadhledem a notnou dávkou sarkasmu a ironie. Kapitoly jsou krátké a čtivé, bohatě protkané velice zdařilými ilustracemi Barbory Balgové. Celkově působí kniha velmi příjemným dojmem a já ji přečetla během pár dnů. Sice jsem ji pořídila neteři, která je v podstatě ve stejném věku, jako autorka, ale myslím, že si ji přečte i její mladší sestra a jejich maminka.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková