Jakub Čech je filmový zvukař, který měl po řadě let workoholismu podlomené zdraví i fyzičku. Ve svých čtyřiceti letech se to však rozhodl změnit. A tak se vydal na Pacific Crest Trail (PCT), dálkový trek v USA, táhnoucí se od Mexika až do Kanady. Ve své knize vypráví o své 4 260 km dlouhé pouti.
S dálkovým chozením začal někdy začátkem roku 2014. Do té doby nedělal nic jiného, než že se věnoval své profesi. Pěší putování mu prý přivodilo závislost na dálkových pěších trasách. Není divu. Život toho, kdo něco takového absolvuje, už prostě nikdy nemůže být jako dřív.
„Vzpomněl jsem si na to, že jsem jako kluk měl na skautských výletech a víkendech s rodiči pohyb pěšky docela rád. Poprvé jsem ale ušel 14 km a málem mě to zabilo,“ říká.
Tehdy ho těch 14 km málem zabilo, nicméně nezlomilo. Výlety po České republice vystřídala pěší pouť do Santiaga de Compostela a hornatá GR20 na Korsice. Nyní má za sebou 2 650 mil (4 260 km) dlouhou Pacifickou hřebenovku, táhnoucí se podél západního pobřeží USA.
Něco málo o PCT:
- táhne se od Mexika po Kanadu
- měří 4 260 km
- vine se přes pohoří Sierra Nevada a Kaskádové pohoří
- prochází přes 25 národních lesů a 7 národních parků
- překonává převýšení 128 km (nejnižší bod 43 m.n.m. je v Cascade Locks, nevyšší bod 4 009 m.n.m. je v průsmyku Forester Pass)
- záměrně se vyhýbá městům, proto je vždy nutné do nejbližší civilizace sejít z cesty a dojít, případně stopovat
- na některá místa je nutné si nechat předem zaslat potřebné věci poštou
- oficiálně se PCT začala budovat v roce 1968
- finální podoba stezky byla ustanovena v roce 1993
- je považována za nejrozmanitější ze všech dálkových tras v USA
„Tak jo, šlapu, to snad umím.“ vtipkuje Jakub Čech v první kapitole svého cestovního deníku. Tvrdí taky, že jít tenhle trek pro něj byl původně plán asi jako letět na Měsíc. Najednou je tady: uprostřed divočiny. V síle ticha amerických hor, uprostřed pouště, někdy sám, někdy spolu s dalšími nadšenci do dálkových tras. Prožíváme s ním brzké ranní vstávání i idylku při hraní na ukulele po dlouhém dni chůze. Strach, když kličkoval mezi chřestýši i když v noci kolem jeho stanu procházel medvěd. Pousmání nad tím, jak musel zásoby jídla bránit před neodbytnými mývaly a svišti. Touhu poznat tu krásu, když se procházel kolem oregonských jezer. Bylo to báječných 121 dní a já jsem moc ráda, že jsem je mohla prožít taky. I když „jen“ čtením.
Před rokem jsem četla knihu Divočina od Cheryl Strayedové. V tomto případě se jednalo o jeden z nejhezčích cestopisů, jaký jsem zatím četla. Důvodem bylo emotivní pozadí, život autorky, pohnutky, které ji nakoply k tomu vydat se na PCT úplně sama. Byl to příběh. V případě Jakuba Čecha se jedná čistě o deník. Každý den je zaznamenán zvlášť, je vždy uveden počet ujitých kilometrů za každý den i celkově. Nejpodstatnější a nejcennější je samozřejmě detailní popis celé cesty, den po dni.
Co jsem osobně hodně ocenila, byl seznam vybavení, které si s sebou Jakub Čech na PCT bral. U všeho zároveň uvádí konkrétní typ a výrobce, takže si čtenář může na internetu vyhledat fotky a popisy a celkově si mnohem líp představit, jak trek probíhal, jakým způsobem si ohříval jídlo, jak vypadá tarp a kolik asi váží takový quilt (spacák). U každé položky z vybavení autor uvedl hmotnost, takže se rovnou dozvídáme, že celková základní váha včetně oblečení byla něco málo přes 8 kg.
Text doplňuje několik barevných fotek z cesty. Na závěr je uvedeno technické ohlédnutí, slovník a celkový rozpočet na celou cestu.
Jakubův cestovní deník bych rozhodně doporučila všem, kteří se na PCT chystají. Je zde totiž plno důležitých konkrétních informací a zároveň člověk získá také jakési obecné povědomí o tom, jak to na treku chodí, co ho čeká a na co by se měl připravit. A pokud si tuhle knížku přečtou i ti, kteří o cestě Pacifickou hřebenovkou zatím jenom sní (třeba jako já), v žádném případě neprohloupí. Jejich představy pak aspoň nabydou konkrétnější podoby.
Autorkou recenze je Andrea Simoglu
Přidat komentář
