Birthday Girl

Vypravěč příběhu je někdo, komu žena, někdejší oslavenkyně, vypráví zvláštní příběh, který se jí stal v den jejích 20. narozenin. Žena tehdy pracovala jako servírka v restauraci, která sídlila v přízemí domu o několika patrech. V jednom z nich bydlel i majitel restaurace. Vedoucí restaurace vozil každý večer přesně v osm hodin majiteli restaurace večeři do jeho bytu. Shodou okolností se stalo, že žena byla v den svých dvacetin večer v práci, i když měla mít volno, a že místo vedoucího vezla majiteli večeři ona sama. To byla událost nevídaná, neboť to byla práce výhradně vedoucího.

Majitel se ukázal jako příjemný, velmi upravený, starší pán. Nabídne dívce-ženě, že jí splní přání. Jedno. Jakékoliv. A ona si přeje. Co? Hmmm…  To vyzradit nechci. Ale jak je Murakamiho literárním zvykem, nečekejte nic příliš konkrétního…

Když bylo v osm jídlo pro majitele hotové, dotlačila vozík do výtahu a vyjela do šestého podlaží. Malá láhev červeného s povytaženým korkovým uzávěrem, kávová konvice, kuře, horká zeleninová obloha, rolka s máslem – všechno bylo jako kdykoliv jindy. Stísněným prostorem výtahu se linula vlahá a hutná vůně masitého jídla a mísila se tu s odérem deště.Na podlaze u jejích nohou byla loužička dešťové vody, zřejmě od toho, jak sem někdo nastoupil s promáčeným deštníkem.
Prošla chodbou, před dveřmi označenými číslem 604 se zastavila a ještě jednou se v duchu ujistila, že číslo souhlasí. 604. Odkašlala si a stiskla zvonek vedle dveří.
Odpověď nedostala žádnou. Postávala tam ještě nějakých dvacet vteřin. Už už se chystala zazvonit znovu, když tu se dveře náhle otevřely a ukázal se v nich štíhlý starý pán drobné postavy. Byl o dobrých deset centimetrů menší než ona sama. Měl na sobě tmavý oblek s kravatou. Bílá košile, kravata odstínu spadaného listí. Vše bylo bez poskvrnky a bez jediného záhybu a bílé vlasy měl pán pečlivě uhlazené, dočista jako by se právě chystal jít někam na večírek.Čelo mu brázdilo několik hlubokých vrásek připomínajících letecký snímek horského kaňonu.
„Přinesla jsem vám večeři,“ vypravila ze sebe ztěžka. A pak si zase trochu odkašlala. Když na ni doléhalo napětí, hlas jí vždycky vypovídal službu.
„Večeři?“

Celou povídku přečtete během chvilky. A to doslova. Je čtivá, tajemná a k zamyšlení. Osobně dávám přednost Murakamiho delším dílům, nicméně tato vydání jeho povídek mě uchvacují svým zpracováním: kvalita papíru, barevné pojetí, ilustrace…  jsou to knižní skvosty. Málokterému autorovi se dostane tolik pozornosti pro jeho povídky.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář