Mistr a Markétka

Ukázka z textu

Ivan vyrazil za padouchy a okamžitě se přesvědčil, že dohonit je bude zatraceně těžké.
Trojice bleskově proběhla ulicí a ocitla se na Spiridonovce. Ať Ivan zrychloval krok sebevíc, vzdálenost mezi ním a pronásledovanými se nezkracovala ani o píď. Než se básník stačil vzpamatovat, tichá Spiridonovka ho přivedla k Nikitské bráně, kde jeho situace začala být ještě svízelnější. Ve velké tlačenici Ivan narazil do několika kolemjdoucích, kteří mu nepěkně vyčinili. Zločinecká banda se navíc právě tady uchýlila k oblíbenému lotrovskému zvyku: rozptýlit se a unikat každý na vlastní pěst.
Regenschori se s neuvěřitelnou obratností za jízdy vetřel do jedoucího autobusu, uhánějícího k Arbatskému náměstí - a byl ten tam. Jakmile Ivan tohoto pronásledovaného ztratil z dohledu, soustředil se na kocoura a zaznamenal, jak ten zvláštní kocour naskočil na stupátko prvního vozu tramvaje linky A, stojící právě ve stanici, sprostě odstrčil nějakou paní, která jen vypískla zděšením, chytil se madla a dokonce se oknem, otevřeným v tom úmorném žáru dokořán, pokusil prostrčit průvodčí desetník.
Kocourovo chování Ivana vyvedlo z míry natolik, že zůstal stát jako solný sloup před koloniálem, a hned se zarazil podruhé, tentokrát ještě mnohem víc - nad chováním té průvodčí. Sotva zahlédla kocoura deroucího se do tramvaje, roztřásla se vzteky a vybafla:
"Kocoury nepřepravujeme! Kocouři sou z dopravy vyloučený! Kšá! Vypadni, nebo na tebe zavolám milici!"
Ani průvodčí, ani nikoho z cestujících vůbec nezarazila sama podstata věci: Nemátlo je, že kocour nastupuje do tramvaje, to by nakonec nebylo tak hrozné, ale že se chystá platit!
Z kocoura se vyklubalo zvíře nejen movité, ale taky ukázněné. Hned po prvním zaječení paní průvodčí ukončil nástup, seskočil ze stupátka, posadil se na refýž a přejel si po kníru desetníkem. Sotva však průvodčí trhla za šňůru zvonku a tramvaj se pohnula, kocour se zachoval přesně jako každý, kdo byl vyloučen z přepravy, ale stejně potřebuje v cestě pokračovat. Nechal kolem sebe přejet motorový vůz i oba vlečňáky a naskočil na zadní nárazník soupravy; tlapou se zachytil za jakési střevo, vyhřezající ze zádě posledního vozu, a odfrčel, přičemž ten desetník ještě ušetřil.
Jak tak Ivan veškerou pozornost soustředil na toho lumpa kocoura, málem ztratil ze zřetele nejdůležitějšího z trojice - profesora. Ten mu ale naštěstí uniknout nestihl. Ivan jeho šedý baret zahlédl v davu někde na začátku Velké Nikitské nebo možná Gercenovy. Byl tam opravdu cobydup. A zase bez úspěchu. Básník vytrvale přidával do kroku, nakonec klusal a neustále do někoho narážel, ale vzdálenost mezi ním a profesorem se nezkrátila ani o centimetr.