Ladič
| Nakladatel: | Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
|---|---|---|
| Jazyk: | česky | |
| Pořadí vydání: | 1. | |
| Rok a měsíc vydání: | 2017/08 | |
| Počet stran: | 208 | |
| Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
| Formát, hmotnost: | 135 × 207 mm, 336 g | |
| Více podrobností | ||
| Běžná cena: | 199 Kč |
|---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 19.04.2024 11:40 |
||||
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (1)
- Komentáře (0)
Anotace
Píše se rok 2001. Ivan přijíždí z emigrace do Čech. Ne však aby se vrátil, na to už v Novém světě příliš zakořenil, ale aby překvapil svou matku a ve starém bytě, který si pronajme, oslavil její osmdesátiny. Ivan povolá Ludvíka, aby naladil matce klavír, jako to dělával kdysi. Vyhledá svou dětskou lásku Alici a oba chvíli předstírají, že je možné vrátit čas. Minulost ale nejde zkopírovat a přesadit do současnosti. Stejně jako ji nelze vytěsnit, škrtnout, utéct před ní na druhý konec světa nebo kamsi hluboko do svého nitra.
Román o vině a trestu, udavačství a pomstě.
Anna Vovsová se se svým románem Ladič stala vítězem 22. ročníku Literární ceny Knižního klubu.
Oceněnou práci vybrala porota ve složení prozaik Pavel Brycz (předseda poroty), prozaička a filmová kritička Tereza Brdečková, prozaička Petra Soukupová, literární historik Pavel Janáček a člen představenstva Svazu českých knihkupců a nakladatelů Jiří Seidl.
"Výborně napsaný příběh návratu do minulosti s mnoha nečekanými zvraty, kdy žádná z postav není na konci tím, čím se zdála na začátku." poznamenala k rukopisu knihy Tereza Brdečková.
Specifikace
Název: Ladič
Autor: Anna Vovsová
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-242-5825-6
EAN: 9788024258256
Objednací kód: -
Odkazy
A 22. ročník Literární ceny Knižního klubu vyhrává...
6.9.2017Z rekordních 179 zaslaných rukopisů odborná porota vybrala román Anny Vovsové Ladič. Kniha vypráví o návratu emigrantů do Čech po Sametové revoluci. Autorka za své dílo získala odměnu 100 000 Kč a Ladič se dostává na pulty knihkupectví.
Literární cena Knižního klubu od roku 1995 otevírá tuzemským talentovaným autorům cestu do světa profesionálních spisovatelů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy – letos ji získala Anna Vovsová s románem Ladič. Vítězné dílo 22. ročníku Literární ceny Knižního klubu bylo oficiálně vyhlášeno v rámci slavnostního ceremoniálu 5. září v pražském Kaiserštejnském paláci.
Anna Vovsová (1956, Praha) vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU, v letech 1982 až 1988 pobývala ve Francii, od roku 1988 průběžně pracovala na filmových a televizních scénářích (např. Něžné hry, Hrad z písku, Společnice, Josef a Ly). Působí rovněž jako pedagožka a překladatelka. Ve své knížce Ladič vrací čtenáře do roku 2001, kdy hlavní hrdina Ivan přijíždí z emigrace do Čech. Ne však, aby se vrátil, na to už v Novém světě příliš zakořenil, ale aby překvapil svou matku a ve starém bytě, který si pronajme, oslavil její osmdesátiny. Ivan povolá Ludvíka, aby naladil matce klavír, jako to dělával kdysi. Vyhledá svou dětskou lásku Alici a oba chvíli předstírají, že je možné vrátit čas. Minulost ale nejde zkopírovat a přesadit do současnosti. Stejně jako ji nelze vytěsnit, škrtnout, utéct před ní na druhý konec světa nebo kamsi hluboko do svého nitra.
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Letadlo krouží nad Prahou, je vidět tenký našedlý proužek, to je řeka, z reproduktorů hraje Smetanova Vltava a on je připoutaný k sedadlu a čelem se opírá o okýnko, někde tam pod ním je čtvrť, kterou tak důvěrně znal. Pár ulic, náměstí, jehož vnitřní část vyplňoval parčík s vysokými stromy, borovicemi. Musely to být borovice, matka vždycky říkala, že si za nimi představuje moře, Středozemní moře. I domy lemující to náměstí působily středozemně, byly bílé, s téměř rovnými střechami, a když se navíc koncem jara vystrčily před vchody palmy a oleandry, to se potom celá ta scenérie ještě víc moři přiblížila. Matka tvrdila, že slyší jeho hučení, jen ať se dobře zaposlouchá, že ho taky uslyší.
Někdy stávali jen tak u okna a dívali se na náměstí, na borovice, v jejichž středu byl i v nejprudším horku neproniknutelný stín. Někdy mu matka přiložila k uchu mušli, a to pak taky uslyšel hučení.
A potom, o několik let později, stával na břehu oceánu a představoval si, že ten nekonečný burácivý zvuk vychází z mušle, kterou mu drží matka u ucha, v okně jejich starého bytu.
