Pane, vy jste režisér!

Úvodní slovo v knize patří panu Zdeňku Zelenkovi, filmovému scénáristovi a režisérovi, obdivovateli a příteli pana Vorlíčka, kterému následně předá slovo.

Ten se v kapitole Cesta na Barrandov vyznává ze své lásky k lokomotivám a železnici a vypráví, jak se zrodila také jeho láska k filmu. Narodil se v roce 1930 a s tatínkem chodíval často na nádraží pozorovat vlaky. Naštěstí byl jeho tatínek také kulturním člověkem, který se ženou navštěvoval různé výstavy, koncerty a kina a právě o shlédnutých filmech pak vyprávěl malému Václavovi. Jeho zájem o film mocně podpořil také fakt, že se v roce 1947 na skautském táboře, kterého se účastnil, natáčel film Na dobré stopě. Dokonce dostal roli v komparzu. Ale hlavně viděl práci celého filmového týmu. Když se posléze hlásil na FAMU, napoprvé ho nevzali. Rok do dalších přijímaček strávil na Barrandově na praxi a tak se další pokus podařil. Na studiích se seznámil s mnoha dnes již legendami českého filmu: Milošem Kopeckým, Vlastimilem Brodským, Jiřinou Bohdalovou, Milošem Formanem, Zdeňkem Borovcem…

Následující kapitoly jsou vždy věnovány konkrétním filmům Václava Vorlíčka. Obsahují krátkou synopsi, údaje o roce výroby, datum premiéry, rozpočet na film, návštěvnost v době uvedení, tržby v době uvedeí, autory scénáře, hudby, kameramana a představitele hlavních rolí. Samostatné kapitoly si vysloužili filmy Případ Lupínek (1960), Kuřata na cestách (1962), Kdo chce zabít Jessii? (1966), Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967), Pane, vy jste vdova! (1970), Dívka na koštěti (1971), Smrt si vybírá (1972), Tři oříšky pro Popelku (1973), Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Dva muži hlásí příchod (1975), Bouřlivé víno (1976), Což takhle dát si špenát (1977), Jak se budí princezny (1977), Princ a Večernice (1978), seriál Arabela (1980), Zralé víno (1981), seriál Létající Čestmír (1984), Rumburak (1984), Já nejsem já (1985), seriál Křeček v noční košili (1987), seriál Arabela se vrací (1992), Kouzelný měšec (1995), Pták Ohnivák (1996), Jezerní královna (1997), Král sokolů (1999), Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001), seriál On je žena! (2004) a Saxána a Lexikon kouzel (2010).

Pan Vorlíček vzpomíná na vznik jednotlivých filmů, na herce, jak se například paní Janžurová musela naučit dikci a gesta svých kolegů Jiřího Hrzána a Heleny Růžičkové pro film Pane, vy jste vdova! a přitom se společně na natáčení prý nikdy nesetkali… Tři oříšky pro Popelku před Václavem Vorlíčkem dostali nabídnuté Věra Plívová-Šimková a Jiří Menzel. Oba ji z různých důvodů odmítli. Vypráví také o filmových tricích, které se používali v mnoha jeho filmech.

Ke konci knihy najdete soupis kompletní filmografie Václava Vorlíčka. Je neuvěřitelné, jak rychle po sobě přiváděl na svět jeden film za druhým.

Kromě mnoha černobílých ilustrací najdete v knize šestnáctistránkovou barevnou přílohu a několik dobových dokumentů, jako např. začátek koprodukční smlouvy na Tři oříšky pro Popelku, návrh hereckého obsazení či smlouvy na hudbu k této pohádce, nebo dramaturgické zhodnocení scénáře Jak se budí princezny…

Pane, vy jste režisér! je pěkná kniha pro všechny milovníky českého filmu. Autor Petr Macek v ní zaznamenal vyprávění Václava Vorlíčka, při jehož čtení vás možná něco udiví, něco pobaví i potěší. Samozřejmě se zmiňuje i o hercích a dalších tvůrcích s nimiž spolupracoval. Spoustu věcí člověk – divák bere zcela automaticky a neuvědomí si, jaká práce a úskalí se za vznikem filmu skrývají. Nahlédněte tedy do filmového zákulisí 70., 80. a dalších let a zavzpomínejte na nestárnoucí filmy pana Vorlíčka i jinak, než jen z gauče před televizní obrazovkou.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

 

Přidat komentář