Osm

Na začátku leží Michaela v nemocnici v kómatu a střídají se u ní různé návštěvy: doktor, jeho manželka s dětmi, Jenda, Alice… Ne každý si přeje, aby se probrala. A ti, co si to zas tak moc nepřejí k tomu mají rozličné důvody.

Po krátkém úvodu v nemocnici se ocitneme na policejní stanici, kde Ivana Šeredová s kolegou Novotným vyšetřují pokus o vraždu dívky Michaely. Byla  nalezena postřelená v Ďáblickém háji v Praze. Co tam dělala a proč se ji někdo pokusil zabít, to jsou zásadní otázky, na které hledají odpověď.

Z policejní stanice nás autorka vrhne do vztahu Míši a Jendy. Jsou spolu několik let, a byť nejprve působí, jako ideální dvojice, postupně čtenář zjišťuje, že to tak ideální nejspíš není. Míša je bez pořádné práce, ale spokojená, Jenda je učitel a má pocit, že málo vydělává, jeho maminka Míšu nemá vůbec ráda a tlačí na něj, ať ji nechá… Hodně věcí se změní v době, kdy Míšina kamarádka Alice dohodí Míše práci chůvy v rodině Julie a Maxe.

Postupně se příběh propracuje do chvíle, kdy mají vyšetřovatelé co vyšetřovat, jenže hlavní svědek – postřelená Míša, je v kómatu. Když se probere, příliš to ničemu nepomůže. Míša trpí ztrátou paměti – vůbec neví, co se dělo v právě uplynulém roce, který skončil výstřelem na ni.

Na stylu psaní Radky Třeštíkové se mi líbí, jak je schopná zaznamenávat myšlenkové pochody jednotlivých postav, které, stejně jako dialogy mezi nimi, mi přijdou velmi přesvědčivé a trefné. Zároveň poukazuje na mnohá úskalí dnešní doby – ať už naráží na velmi rozdílné výdělky v různých profesích, podivný život na sociálních sítích, zaujatost vůči lidem jiné barvy pleti… vždy je vše podáno velmi přesvědčivě.

Oproti předchozí autorčině knize Bábovky, mezi jejímiž postavami se čtenář lehce ztratil, je v knize Osm osob méně a po této stránce je tedy kniha přehlednější.

Hledáte-li příjemné čtení nejen na léto, které vás pohltí a pobaví, zkuste třeba právě tento „tak trochu jiný detektivní román.“

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář