Svědomí proti násilí - Castelliův zápas s Kalvínem

(0x)
Nakladatel: Prostor (Lederer Aleš)
Edice:Pozdní sběr
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:272
Typ, vazba:Kniha, paperback
Formát, hmotnost:113 × 180 mm, 328 g
Více podrobností
Klubová cena: 223 Kč
Běžná cena: 297 Kč
Ušetříte: 74 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem u dodavatele 
Expedujeme do 8 prac. dnů.
Informace o dostupnosti

Zboží skladem u dodavatele obvykle zajistíme a předáme dopravci do 8 pracovních dnů. Pokud se jedná o cizojazyčný titul, který je skladem v zahraničí, může se doba dodání prodloužit na 60 dní.

Poslední změna: 28.03.2024 21:09

Anotace

Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, pouhé dva roky před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. Ačkoliv její protagonisté – Castellio, Kalvín a Servet – jsou historické osobnosti 16. století, jedná se o vášnivou a povznášející obranu nejzákladnějších hodnot evropské civilizace: svobody, tolerance, života a lidskosti proti jakékoli znásilňující, totalitní ideologii. Castelliův zápas s Kalvínem, „boj komára se slonem“, ukazuje Zweig jako zápas neohroženého svědomí a myšlení jednotlivce s násilnou teokratickou diktaturou. Jejich střetnutí vrcholí poté, co z Kalvínovy vůle dojde v Ženevě k upálení humanistického učence Miguela Serveta. Proti této justiční vraždě a na obranu dalších „kacířů“ vystoupí Sebastian Castellio a riskuje při tom vlastní život. Jako první formuluje ve své době převratnou teorii snášenlivosti a tolerance, jejíž jádro lze vystihnout slovy, že upálení kacíře není nic jiného než vražda a že „upálit člověka neznamená obhajovat učení, nýbrž zabít člověka“. Komár sice v zápase se slonem na čas podléhá, ale Castelliovy myšlenky a díla o několik desetiletí později ožívají v mnoha zemích Evropy a stávají se pevnou součástí evropského kulturního vědomí. Český překlad vyšel poprvé na počátku normalizace v roce 1970; byla v tom nejspíš nepozornost nebo přetíženost tehdejších cenzorů. Čtenářům totiž muselo být jasné, že Zweigův esej je působivou obhajobou svobody proti každé totalitní ideologii, a čerpali z něj naději podobně jako čtenáři v roce 1936. Význam Svědomí proti násilí je však aktuální trvale. Připomíná nám, že Západ nestojí na ekonomickém růstu, konzumu nebo vyprázdněných byrokratických pravidlech, ale na těžce vybojovaných a prožitých hodnotách.

Specifikace

Název: Svědomí proti násilí - Castelliův zápas s Kalvínem

Originální název: Ein Gewissen gegen die Gewalt. Castellio gegen Calvin

Autor: Stefan Zweig

Překladatel: Valter Feldstein

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-7260-334-3

EAN: 9788072603343

Objednací kód: NA276262

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

str. 69

Ode dne, kdy je v Ženevě zavedena tak univerzální kontrola, přestává pochopitelně existovat jakýkoli soukromý život. Kalvín předstihl rázem katolickou inkvizici, která rozesílala své špicly a zvědy jen na předchozí upozornění nebo udání. Ale podle Kalvínova systému, založeného na přesvědčení, že každý člověk je ustavičně odhodlán páchat zlo, je v Ženevě kdekdo předem považován za podezřelého z hříchu, a proto musí být každý srozuměn s tím, že je nutno ho hlídat. Od Kalvínova návratu mají rázem všechny domy otevřené dveře a všechny stěny jsou najednou ze skla. V kterémkoli okamžiku, ve dne i v noci, může zabušit na vrata klepadlo a člen duchovní policie může přijít „na vizitu“, aniž mu v tom někdo smí zabránit. Nejbohatší stejně jako nejchudší, nejvýznamnější stejně jako nejbezvýznamnější, každý občan se musí nejméně jednou za měsíc podrobně zodpovídat těmto profesionálním mravnostním čmuchalům. Bělovlasí, ctihodní a osvědčení mužové se musí nechat zkoušet jako školáci, zda dovedou zpaměti všechny předepsané modlitby, nebo také vysvětlovat, proč nepřišli na některé Kalvínovo kázání; tyto výslechy trvají celé hodiny, neboť v „ordonancích“ se říká: „Vyšetřování je nutno věnovat co nejvíc času a počínat si důkladně.“ Jenže taková „vizita“ se zdaleka neomezuje jen na zkoušky ze znalostí katechismu a na zkoumání morálky. Tato mravnostní policie se vměšuje do všeho. Přeměřuje ženám šaty, zda nejsou příliš dlouhé nebo příliš krátké, zda nejsou příliš nabírané, nebo zda nemají příliš velký výstřih, zkoumá vlasy, zda účes není příliš umně nakadeřený, a počítá i prsteny na prstech a boty ve skříni. Po kontrole odívání přijde na řadu kuchyně, zda tam není schována nějaká polívčička nebo kousek masa v rozporu s jedině povoleným jednotným pokrmem, zda někde není ukryt pamlsek nebo marmeláda. A zbožný policista pokračuje ve své obchůzce po domě dál. Sáhne do knihovny, není-li tam zastrčena nějaká knížka neopatřená všemocným razítkem konzistoře, prohrabává se v zásuvkách, zda tam není ukryt nějaký svatý obraz nebo růženec. Služebnictvo musí vypovídat o svých pánech, děti o rodičích. Takový policista současně natahuje uši směrem na ulici a poslouchá, zda si tam někdo nezpívá nějakou světskou písničku nebo neprovozuje hudbu, nebo zdali se dokonce neoddává ďábelské neřesti nějaké zábavy. Neboť v Ženevě je napříště zábava v jakékoli formě, jakákoli „paillardise“, prostopášnost, terčem ustavičného pronásledování a běda občanovi, který by byl přistižen, že si po práci zajde do taverny na hlt vína, nebo kdyby si dokonce troufal zahrát si v kostky nebo v karty! Den co den je podnikán tento hon na lidi, a ani v neděli si mravnostní slídiči neodpočinou. Znovu procházejí všemi ulicemi a klepají na každé dveře, aby zjistili, zda nějaký lenoch a nedbalec nezůstal v posteli, místo aby si poslechl povznášející kázání pana Kalvína. V kostele už mezitím zaujali svá místa jiní špehouni, jejichž úkolem je udat každého, kdo by přišel do Božího domu pozdě nebo odešel před koncem. Tito úřední strážci mravnosti jsou všudypřítomní a pracují neúnavně; večer se plíží temnými podloubími na nábřeží Rhôny, zdali se tu nějaká hříšná dvojice neoddává něžným důvěrnostem, v hostincích prohrabávají cizincům postele a kufry. Otvírají každý dopis, ať už je odesílán ze Ženevy, nebo zasílán do Ženevy, a dokonale organizovaná bdělost konzistoře sahá i daleko za městské zdi. Její placení špioni vysedávají v dostavnících, v člunech, na lodích, na zahraničních tržištích i v hostincích sousedních zemí; každé slovo, které utrousí nějaký nespokojenec v Lyonu nebo v Paříži, je zaručeně hlášeno do Ženevy. Ale toto už beztak nesnesitelné střežení každého jednotlivce se stává ještě nesnesitelnější tím, že k oněm úředně pověřeným a placeným hlídačům se přidruží záhy i nesčíslné množství špehů z ochoty. Neboť všude, kde stát udržuje své občany v teroru, bují odporné býlí dobrovolného udavačství. Kde je denunciantství v samé zásadě nejen připuštěno, ale dokonce požadováno, stávají se ze strachu denuncianty i lidé jinak poctiví: jen aby sám nebyl v podezření, že se „prohřešil proti úctě k Bohu“, sleduje každý občan svého spoluobčana a nahlíží do jeho soukromí. Horlivost ze strachu, „zelo della paura“, ještě všechny udavače nedočkavě předbíhá. A po několika letech by vlastně mohla konzistoř svou hlídačskou organizaci klidně zrušit, protože ze všech občanů se stali dobrovolní kontroloři. Ve dne v noci naplňuje kalný proud denunciace náhon až po okraj a udržuje tak mlýnské kolo duchovní inkvizice v nepřetržitém chodu.