Případ Sant´Ambrogio - Utajený skandál římských řeholnic

(0x)
Nakladatel: Prostor (Lederer Aleš)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:599
Typ, vazba:Kniha, paperback
Formát, hmotnost:127 × 199 mm, 620 g
Více podrobností
Běžná cena: 397 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 19.03.2024 11:41

Anotace

Skutečný, více než století utajovaný církevní skandál, odehrávající se poblíž sídla samotného papeže, se prostřednictvím knihy Případ Sant’Ambrogio dostává mimo zdi uzamčeného církevního světa. Tajný inkviziční archiv zpřístupnil až v roce 1998 papež Jan Pavel II. a záhy na povrch vyplul případ řeholnic z kláštera Sant’Ambrogio z poloviny 19. století. Hlavní hybatelkou celého procesu, probíhajícího dva roky a před veřejností dokonale utajeného, byla kněžna Kateřina von Hohenzollern-Sigmaringen. Tato urozená a zbožná šlechtična se do kláštera uchýlila s cílem uklidnit svou duši a ukrýt se před nelehkým osudem, ale záhy zjistila, že je ohrožena nejen její mravnost, ale také život. Přes prvotní nadšení a odhodlání vstoupit do kláštera natrvalo brzy s úděsem zjišťuje, že za uzavřenými zdmi se odehrávají zločiny kriminální, náboženské i mravní povahy. Hlavní iniciátorkou je madre vicaria kláštera Maria Luisa. Tato nebesky krásná, mladá a ctižádostivá žena má na svědomí několik lidských životů, organizuje pod záminkou náboženského zasvěcení každodenní sexuální orgie a nechává se uctívat jako světice. Před kněžnou se postupně odhalují další a další zločiny, nenachází však zastání ani u představené kláštera, ani u zpovědníků, kteří jsou do skandálu také zapleteni. V podstatě nemá šanci uniknout a musí čelit travičským pokusům nedotknutelné světice Marie Luisy. Několikaletá badatelská práce vyústila v obsáhlou a poutavou studii s prvky detektivního románu podloženou četnými archivními materiály a výpověďmi očitých svědků i obviněných. Případ Sant’Ambrogio není omezen jen na klauzuru samotného kláštera, ale odhaluje také pozadí zločinů a postupně před čtenářem otevírá mnohem širší a závažnější souvislosti, v nichž hrály nemalou úlohu také vysoce postavené církevní osobnosti.

Specifikace

Název: Případ Sant´Ambrogio - Utajený skandál římských řeholnic

Originální název: Die Nonnen von Sant’Ambrogio. Eine wahre Geschichte

Autor: Hubert Wolf

Překladatel: Lubomír Kotačka

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: -

EAN: 9788072603510

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

str. 438

Maria Luisa Ridolfiová byla zřejmě svrchovaně sebevědomá a atraktivní mladá žena. Mnozí vyprávěli o její mimořádné kráse a jejím šarmu, jímž si dovedla získat lidi. Maria Luisa si byla svého působení na muže i ženy plně vědoma a svých půvabů cíleně využívala. Toho Americana si jednoduše otočila kolem prstu a s vysoce vzdělaným teologem Josephem Kleutgenem strávila nejen noc v posteli, nýbrž dohnala jej dokonce k tomu, že její krásu kladl na roveň půvabu Bohorodičky Marie. Nešlo však pouze o erotickou přitažlivost, Maria Luisa měla zvláštní charizma, jemuž se jen málokdo dokázal ubránit. Vždyť i jinak nepříliš snadno roznítitelná kněžna Katharina von Hohenzollern jí byla zpočátku zcela uchvácena.
Maria Luisa pocházela z prostých poměrů, jimž chtěla vstupem do kláštera uniknout. Jako mladá dívka byla tehdejší abatyší Sant’Ambrogia sexuálně zneužívána a bezprostředně poté začala se svými vizemi a extázemi, jež postupně nabývaly na intenzitě. Zda u těchto nadsmyslových projevů šlo o reakci na právě prožitou špatnou zkušenost, lze stěží posoudit. Nasvědčuje tomu fakt, že zjevení Panny Marie bylo častým průvodním projevem „syndromu chudoby, závislosti, nemoci, sociálního vyřazení, případně bolestného zážitku vyvolaného tělesným nebo duševním úrazem“. Například u stigmatizované vizionářky Marie von Mörl se mystické jevy objevily po ztýrání jejím otcem. Jedny své tělesné potíže, v daném případě silné bolesti hlavy, Maria Luisa sdílela s jinými extatickými ženami, například se „spolutrpitelkou“ Annou Kateřinou Emmerichovou. Maria Luisa si s tím ovšem poradila po svém. „Řeči extatického těla“ využila nejen jako „ženské strategie zvládání krize“ a jako „formy vyjádření prožitého utrpení“, nýbrž zcela vědomě k záměrné manipulaci bližních.
Maria Luisa už nechtěla trávit život na jeho stinné straně, nechtěla už patřit k prohrávajícím. K tomu, aby pomocí příkladů z dějin ženské mystiky vystupovala jako řeholnice s přímým spojením k Bohu a jiným nebeským osobám, neměla daleko, protože nadpřirozené úkazy byly v S ant’Ambrogiu tak jako tak na denním pořádku. Kryta nebeskou autoritou mohla Maria Luisa své mocenské nároky prosazovat nejprve uvnitř kláštera, posléze však i venku, v jistých kruzích papežské kurie. Díky svému přímému spojení s nebeskými mocnostmi byla Bohu blíže než kterýkoli kněz, biskup, a dokonce papež.
Na pochybnosti posvěcených mužů měla vždy v pohotovosti námitku: Mluvila o tom Matka Boží bezprostředně i s tebou? A jakkoli to vypadá přímo bláznivě, Maria Luisa měla se svou ženskou mystickou strategií u hierarchicky organizované, klerikální mužské církve úspěch.
To, že jí teologové a kardinálové skutečně věřili, lze pochopit jedině na pozadí katolicismu prosyceného touhou po zázracích, jaký panoval v Římě v druhé polovině 19. století. V apokalyptickém ovzduší vyvolaném pokračujícím scvrkáváním církevního státu a hrozícím obsazením Říma oddíly italského národního hnutí se každou chvíli počítalo se zásahem nebeských mocností do pozemského dění na ochranu papeže a kurie. A samozřejmě i papež, tak jako nemálo jeho současníků, věřil téměř každým dnem, že nastane nějaký zázrak.
Jenže Maria Luisa chtěla ještě víc. Nestačilo jí ovládat prosté zbožné ženy v Sant’Ambrogiu a využívat k tomu i několika duchovních. Chtěla založit něco trvalého, jež by zůstalo navždy spojeno s jejím jménem. A tak v ní uzrál plán, že se stane novou matkou zakladatelkou jako Agnese Firraová, za tím účelem založí nový klášter jako pobočku Sant’Ambrogia a stane se jeho abatyší. K tomu však potřebovala peníze, mnoho peněz, a protekci vlivných církevních hodnostářů.
Patří k tragice tohoto příběhu, že už samotná příprava nového kláštera, který se měl stát jejím mistrovským dílem, skončila pro krásnou mladou řeholnici katastrofou. Díky kardinálu Reisachovi se totiž ukázal na obzoru zdroj peněz, jejichž pomocí by se stavba pobočky Sant’Ambrogia dala financovat. Katharina von Hohenzollern byla zámožná a svůj vdovský důchod vložila do zvláštního klášterního fondu. Matka Boží k tomu rovnou napsala odpovídající dopis: „Princezna musí být má.“ Nikdo však nepočítal se zcela odlišnou mentalitou vzdělané německé šlechtičny. Kněžna prohlédla, co Maria Luisa chystá. Následkem byly travičské pokusy a nakonec proces před Svatým oficiem.
Církevní hodnostáři, kteří dříve lpěli na jejích rtech a ňadrech a uctívali ji jako živoucí světici, nechali Marii Luisu na holičkách. A před mužským soudcovským sborem Svatého oficia uspěli, tvrdíce, že byli oklamáni, a využívajíce obrannou strategii, jež se mohla opřít o běžná klišé týkající se žen: co jiného se přece dalo čekat od toho slabého pohlaví, od Eviných dcer, jež se tak snadno nechají svést ke zlému a samy ještě muže svádějí? Přitom ti mocní hodnostáři – kardinál protektor, kardinál kurie a zpovědník – museli od začátku vědět, oč tu jde. Bylo jejich povinností jako duchovních rádců se zneužitého dítěte ujmout a věnovat mu lidskou a náboženskou péči a pomoc. Namísto toho byla nyní ona jediná potrestána za vše, čeho by se nemohla dopustit, kdyby nebylo falešné důvěřivosti církevních představitelů, zatímco velební pánové z celé věci vyšli jen s minimálními následky.
Nesmí se ovšem zapomínat na to, že před světským soudem by Marii Luise jako několikanásobné vražedkyni hrozil trest smrti. I v církevním státě bylo podle tamějšího trestního zákoníku v 19. století „každé úmyslné a předem uvážené zabití“ trestáno smrtí. Travička by v žádném případě nemohla počítat s polehčujícími okolnostmi, spíše naopak: zatímco běžný trest smrti byl prováděn stětím, u vraždy jedem se počítalo se zostřením trestu – odsouzenec byl usmrcen výstřelem do zad.
Krev duchovních a řeholníků či řeholnic však zpravidla prolita nebyla. V církevním státě jim bylo uděleno takzvané privilegium fori, podle něhož při provinění trestněprávní nebo občanskoprávní povahy nesměli být souzeni světským soudem. Pouze ve velmi řídkých případech byli vydáni světské soudní moci a popraveni, jestliže v případě kacířství odvolání zvlášť tvrdošíjně odmítali, případně když spáchali hrdelní zločin a z duchovního stavu byli vyloučeni. Ostatně pozornost inkvizičního soudu se nesoustřeďovala na hrdelní zločiny, nýbrž na kacířství, přičemž na vraždy a vražedné pokusy se nahlíželo jako na jakési vedlejší delikty zaviněné falešnou vírou.