Mami, jak to bylo?

Nejkrásnější a nejjistější útočiště na tomto světě nacházíme v mateřské náruči. Irmgard Erath

Knihu jsem dala mámě k narozeninám a celý podzim jsme strávily doplňováním. Vždycky jsme si po obědě uvařily pořádnou kávu a pustily se do práce – nalistovaly jsme stránku, kde nás to zrovna napadlo, povídaly si, smály se, řešily minulost i přítomnost, a pak jsme sepsaly shrnutí našeho povídání. Měla jsem velkou radost, že to mámu baví a jsem moc vděčná za to, že se díky tomu rozpovídala o věcech, které bychom si jindy nejspíš neřekly.

Pro mámu bylo moc milé vrátit se do dětství a zavzpomínat na oblíbené hračky, kamarády, oblíbená jídla, jaké to bylo o Vánocích, jak to chodilo ve škole, jací byli její rodiče – přísní nebo tolerantní? Který předmět byl nejoblíbenější a který zase nejnenáviděnější, jaké to bylo v tanečních, kdo byl její první velká láska, kam se chodila ve volném čase bavit? Kým chtěla být, až bude velká? Co dělala po škole, jak to vypadalo v první práci, jaké nosila šaty. Jaký byl táta, když se s ním seznámila, jaká byla jejich svatba a co první bydlení? A co teprve, když jsem se narodila já? Byla jsem hodné miminko? Splnily se mámě všechny sny? Jaký okamžik by chtěla prožít znovu? Co by mělo zůstat a co by se mělo změnit?...

Mami, jak to bylo?

Díky téhle knížce jsem z mámy vlastně hladce dostala spoustu odpovědí na otázky, které by se mi třeba zdráhala říct, nebo na které by vlastně ani nedošlo. I já jsem jí o sobě odhalila docela dost věcí, které jsem ještě nikomu předtím neřekla, ale jsem za to moc ráda. Nejvíc si cením toho, že jsme se navzájem svěřily papíru a dokázaly se naladit na jednu vlnu. To souznění se totiž nemusí opakovat.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová