Láska a věda - Paměti

(0x)
Nakladatel: Prostor (Lederer Aleš)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:320
Typ, vazba:Kniha, paperback
Formát, hmotnost:126 × 200 mm, 377 g
Více podrobností
Klubová cena: 261 Kč
Běžná cena: 347 Kč
Ušetříte: 86 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem u dodavatele 
Expedujeme do 6 prac. dnů.
Informace o dostupnosti

Zboží skladem u dodavatele obvykle zajistíme a předáme dopravci do 6 pracovních dnů.

Poslední změna: 22.04.2021 13:38

Anotace

Kniha pamětí mikrobiologa Jána Vilčeka určitě zaujme i čtenáře, kteří zrovna nebádají v laboratoři nad nějakým novým lékem. Předkládá životní příběh zajímavý, dobrodružný, plný zvratů. Jako dítě židovských rodičů byl v ohrožení života v době slovenského státu, s pomocí rodičů však přečkal toto těžké období bez úhony. Při studiu na lékařské fakultě bratislavské univerzity se začal zajímat o výzkumné programy a to určilo jeho další cestu. Nejdříve do Virologického ústavu v Bratislavě a odtud dále do světa. Jeho vědecká kariéra se naplno rozvinula ve Spojených státech amerických, když ho jako československého emigranta bez peněz zaměstnala Newyorská univerzita. Tam – ve vlastní laboratoři – se vydal na dobrodružnou cestu objevování, na jejímž konci stál nový lék s názvem Remicade. Číst o procesu objevování léku, o peripetiích, kdy se prochází slepými uličkami a začíná se stále znovu, je jako číst detektivní román. A čtenář začne chápat, proč vědci tráví celé hodiny dlouho do noci ve svých laboratořích, když se zdá, že objev je na dosah. S knihou pamětí Jána Vilčeka se může čtenář na tu zajímavou a tajuplnou cestu vydat. Ján Vilček nezůstal Newyorské univerzitě nic dlužen. Věnoval jí část svých příjmů z licence a prodeje léku. A nejen to. Založil nadaci, rovněž financovanou z příjmů licence, a ta podporuje jednak mladé vědce, jednak i mladé umělce. Snaží se vyzdvihnout přínos vědců a umělců, kteří se do Spojených států přistěhovali. Je asi málo lidí na světě, kteří mnohem větší část svých příjmů rozdali, než si nechali pro sebe. Ján Vilček prožil smysluplný a bohatý život, naplněný hlavně láskou k vědě, umění a samozřejmě k lidem.

Specifikace

Název: Láska a věda - Paměti

Originální název: Love and Science. A Memoir

Autor: Ján Vilček

Překladatel: Kateřina Harrison Lipenská

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-7260-339-8

EAN: 9788072603398

Objednací kód: NA270657

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

str. 108
V únoru 1945 jsme už slýchávali hřmění těžké dělostřelecké palby, jak se fronta přibližovala. Naše naděje na pád nacistického režimu vzrůstaly každý den. Zároveň mě matka varovala, že poslední týdny by mohly být zrádné. Návštěvy německých vojáků v našem domě teď byly častější. V jednu chvíli jsme se s matkou museli vystěhovat z velké ložnice a spát v kuchyni, když si skupina vojáků wehrmachtu na několik dní zabrala místnost jako svou ubikaci, než jednotka pokračovala dál. Měli jsme neodbytný pocit, že si nás měří s určitou dávkou podezření, protože navzdory matčinu šátku a mému obnošenému oblečení jsme ani jeden nevypadali, že tam patříme. Já jsem měl tmavé kudrnaté vlasy, což mezi Slovany zrovna obvyklé nebývá, a jestli ten maďarský voják poznal, že jsem Žid, tak to mohli poznat i Němci. A rysy mojí matky, i když asi ne výrazně židovské, nepokrytě prozrazovaly, že není rolnice, ať měla na hlavě šátků, kolik chtěla. Ale nakonec nás nechali být.
Poslední německé jednotky konečně odešly 3. Dubna směrem na Valaskou Belou a 4. dubna přišla po silnici před naším domem první průzkumná jednotka sestávající z osmi nebo deseti ruských vojáků – byly mezi nimi i ženy – s automatickými puškami v rukou a připravenými ke střelbě. Tomáš Javorček, neschopný potlačit svou radost a nadšení, vyběhl z domu s nemluvnětem v náručí, aby je přivítal. I když se mě matka snažila zastavit, běžel jsem za ním. „Na Berlín!“ zavolal jeden z vojáků. „Na Berlín!“ odpověděl Tomáš Javorček. Po dlouhých šesti letech čekání na konec vlády nacistů to konečně bylo tady.
Ale jen růžové to nebylo. Po první průzkumné jednotce přicházeli další ruští vojáci. Nápadný dům Javorčekových samozřejmě nemohli minout, aby si nepřišli říct o chleba a vodku. Vyslyšeli jsme prosby o jídlo, ne však o pití, protože jsme nechtěli mít dům plný opilých a neurvalých vojáků. Stejně si myslím, že Javorčekovi žádnou vodku neměli. Vojáci vypadali unaveně a hladově. Všichni byli velmi mladí a podle jejich tváří museli pocházet většinou z asijských oblastí Sovětského svazu.
Později tentýž den se objevil ruský důstojník, který se k matce začal chovat velice přátelsky. Oznámil, že se večer vrátí. Matka i Javorčekovi věděli, že to je nebezpečná vyhlídka, a jakmile důstojník odešel, matka pochopila, že musí strávit noc někde jinde. Z nějakého důvodu bylo rozhodnuto, že se matka i já schováme v blízké cihelně. Byla tam veliká uzavřená hala, která byla k našemu překvapení plná lidí, většinou rodin vyhlížejících jako uprchlíci. Nevěděli jsme, kdo ti lidé jsou ani jak dlouho tam jsou, a nevyzvídali jsme. Lehli jsme si na podlahu, přikryli se dekami, které jsme si přinesli, a přečkali bezesnou noc. Ráno přišla paní Javorčeková a řekla nám, že ruského důstojníka rozzuřilo, když matku po svém návratu v domě nenašel, ale nakonec odešel a nikomu se nic nestalo. Teď už jsme se mohli k Javorčekovým vrátit.


Žánry